I. Je zpět!
1Brian byl u snídaně skoro jako první. Sice má potíže vstávat, ale dnes se mu velice špatně spalo. Nalil si kávu do hrnku a na talíř hodil slaninu a vajíčka. Čekal na poštu, která by měla dorazit každou chvíli. Očekával totiž dopis od rodičů a Denního věštce. Pomalu snídal a upíjel kávy. Po chvíli uslyšel šum křídel, to sovy vletěly okny do Velké síně a letěly přímo ke stolům a k majitelům. Jeden šedý puštík přistál před Brianem, pustil na stůl noviny, které držel v zobáku a natáhnul nožičku, kde měl připevněný měšec. Brian tam hodil dva svršky a puštík se pustil vzhůru k oknům. Brian nebyl jediný, kdo Věštce odkupoval. Studentů bylo hodně, kdo chtěl vědět co se děje ve světě. Až teď se podíval na titulek novin. Byla tam přeložená fotografie. Brian se bál nejhorší, když noviny rozkládal. Bylo to, tak jak se domníval:
Joker viděn v Příčné ulici!
Joker, nejobávanější Smrtijed Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, se včera odpoledne zjevil v Příčné ulici. Tato fotografie byla pořízena náhodou jednou rodinou, která ihned jakmile si ho všimla, jej vyfotila a poslala nám tento snímek do Denního Věštce. Podle svědků mířil Joker do Obrtlé ulice. Bystrozorové nám dnes sdělili, že po něm pátrají. Více se však vyjádřit nechtěli. Máme se tedy znovu obávat psychotického smrtijeda, který se vrátil? Více podrobností na str. 3
Rita Holoubková
Brian jen valil oči. To nemohla být pravda, byl tak dlouho pryč. „Čau“ ozval se mu za zády hlas. Brian sebou jen škubl. Přes rameno se díval na fotku Jokera Justin. „Ahoj“ hlesl Brian, neměl teď čas vést nějakou trapnou debatu o domácím úkolu, který Justin nesplnil. Složil noviny a vstal zrovna v okamžiku, kdy si Justin sedl vedle něj. Jen se tázavě podíval, a když Brian opouštěl Velkou síň, pustil se do snídaně.
2Lucius seděl v křesle Zmijozelské společenské místnosti. Sám, oheň z předchozího večera už jen dohoříval a Lucius ho pozoroval. V tom se však Stency prohnala kolem a zamířila pryč ze společenské místnosti. V ruce svírala Denního Věštce. Co se asi zase stalo, zamyslel se Lucius. Mohlo se stát cokoli, mohl zemřít ministr kouzel, mohli konečně zatknout nějakého smrtijeda. Teď to bylo Luciususovi úplně jedno. Rozhodl se pátrat po otci. Matku sice taky nepoznal, ale věděl, že ta už je mrtvá. Uvažoval, kde by začal. Ve školním archivu? Jak však pozná, kdo byl jeho otec? Vždyť nezná ani svou matku. Začnu tedy matkou, rozhodl Lucius a rychle zamířil ke kabinetu Filche.
3Stency běžela s rozcuchanými vlasy směrem k otcovu kabinetu. Zaklepala a hned vešla dovnitř. Snape vzhlédl. „Děje se něco, Stency?“ zeptal se chladně. Stency mu však na pracovní stůl hodila noviny. „Je to pravda?“ vystřelila hned s otázkou. Snape se podíval na titulek. „Podle mých informací je Joker na základně Pána Zla“ odpověděl pomalu Snape a postavil se. Přešel ke sklepnímu oknu, které odráželo temně zelenou barvu. „Joker je opět mezi námi“ souhlasil po chvíli Snape. Stency se otřásla. Vzpomněla si na hrůzy, které prožila v matčině domě o prázdninách, když ji přišel Joker navštívit. Snape se otočil. „Do Bradavic se však nedostane. Jsou střeženy“ řekl teď Snape velice tiše a starostlivě. Nejspíše viděl v jejích myšlenkách, co se stalo. Nedostatečně se uzavřela? „Nelez mi do hlavy!“ rozkázala chladně a vyběhla ven na chodbu. Tohle nechtěla, aby viděl. Proč byla tak hloupá? Zamířila zpět do koupelny, odkud vyběhla, aby se Severuse zeptala, jestli to co vyšlo dnes v Denním Věstci, doufala však, že jí nepotvrdí jeho návrat.
4Justin seděl u snídaně společně s Harrym a jeho přáteli. Hermiona pročítala Denního Věštce, aby našla další úsek, který Rita Holoubková napsala o Jokerovi. Harry a Ron se bavily o Jokerových hrůzných činech. Justin se snažil je ignorovat, ale moc mu to nešlo. „Zabil celou rodinu… dokázal vymyslet takový plán, že všichni bystrozorové byli nahraní a smrtijedi nechápali….je to vrah….psychopat….“
5“Ano můj pane“ ozval se slizký hlas. „Jokere, doufám, že mi rozumíš. Nechci, aby byla zítra v Denním věštci další tvoje fotka.“ Joker si olízl rty, které měl namalované červenou barvou a protáhnuté dál za ústa po jeho jizvách. „Jistě můj pane“ zasmál se. „Žádná fotka ani žádný článek nebude“ smál se více a díval se do Voldemortových chladných očí. Stál v temné místnosti. Osvětlovalo ji jen pár svící, a proto mu obličej bledě zářil. „S tou Holoubkovou si to vyřídím“chechtal se Joker. „Kdybych tě neznal, na místě bych tě zabil“ zasyčel Voldemort a jeho rudé oči se střetly s Jokerovýma.
1Brian stál u kabinetu profesorky McGonagalové. Čekal, jelikož zaklepal a profesorka se neozvala. Po chvíli se otevřely dveře. „Dobré ráno, paní profesorko. Já – „ začal Brian stručně, protože viděl, že McGonagalová právě vstala. „Pane Greene, je osm hodin ráno a je sobota!“ vyštěkla. „Ano. Já vím, velice se omlouvám, ale je to velice důležité. Potřebuji mluvit s profesorem Brumbálem. Ten jistě nespí, ale neznám heslo“ vysvětlil Brian a McGonagalová se na něj přísně podívala. „Bertíkovi fazolky“ řekla stroze a zavřela mu před nosem. „Cože?“udivil se Brian, ale následně si to uvědomil a běžel k chrliči.
2Lucius vysvětlil Argusi Filchi svou žádost, tak aby to ten starý mudla pochopil. „Pane Nachio, já vás tam ale pustit nemohu. Myslím do archivu. Na to musíte mít povolení od ředitele školy“ Lucius zavrčel a mizel chodbou. V závěsu však narazil na Stency. „Dobré ráno“ zabručel jen. „Dobré ráno. Luciusi, víš o tom, že se vrátil Joker?“ vystřelila na něj s tou informací. „Ne. Nevím, kdy se vrátil?“ zeptal se Lucius.
3Stency četla Luciusovi v jedné chodbě ve sklepení článek o Jokerově návratu. Lucius jen valil oči, věděl až moc dobře kdo je Joker. Stency poskládala noviny a prozradila Luciusovi co jí pověděl její otec. Lucius Stency vyposlechl do poslední chvilky. „Děláš si legraci?“ zeptal se Lucius vyjeveně. Stency přikývla, což znamenalo, že mluvila pravdu. „Musím jít za Brumbálem“řekl pak Lucius jako by nic neslyšel. „Co?“vyjekla Stency. „On se to určitě dozvěděl od otce jako první.“ Lucius zakýval hlavou. „Jdu pro potvrzení“ řekl jí jen a nechal ji stát s otevřenou pusou. Nikdy nepochopím mužské myšlení, zakroutila hlavou a zamířila do Velké síně.
4Justin ještě chvíli poslouchal historky o Jokerovi, poté usoudil, že to není pro něj a vydal se z Velké síně. Po cestě se díval na jednu zmijozelskou dívčinu, která se usadila a nervózně těkala očima. Odebral se do společenské místnosti, kde si sedl do křesla vedle pohovky. Byl tam chvíly sám, než si k němu přisedla Isis, jeho spolužačka z ročníku. „Ahoj“ pozdravila vesele. „Ahoj“ opětoval její pozdrav. „Máš úkol do přeměňování?“ zeptala se po chvilce ticha. „My měli úkol?“vyjekl Justin, ale hned se uklidnil, uvědomil si totiž, že je sobota. „Jo, McGonagalová nám dala úkol proměnit mouchu v motýla“ řekla s úsměvem. „Ty jsi ho udělala?“ zeptal se Justin tiše. Zachichotala se a zatřásla svým tričkem a ke stropu se vzneslo snad padesát motýlů. „Nádhera“ hles tiše Justin a s úsměvem pozoroval, jak motýli stoupali vzhůru.
5Joker vyšel z místnosti, kde před chvíli rozmlouval se svým Pánem. „Tak co, Pošuku,“ řehtala se Belatrix. „Ztrestal tě Pán Zla?“ Joker se usmál a olízl si rty. „Ale kdepak Belatrix“ zachichotal se. Přišel až k ní, bála se ho, ale neucukla. Joker vytáhl nůž a Belatrix svou hůlku. „Chceš“ olízl se „chceš vědět, jak jsem přišel k těm jizvám?“ zeptal se jí a Belatrix se zhnuseně podívala na jeho rty, omalované červenou barvou a prodlužující jizvy jeho úsměv. Vypadal strašně. „Můj otec“ olízl se znovu „můj otec hodně pil víš, jednou, když přišel domů a chtěl mě zmlátit, jak to měl ve zvyku, matka se mu postavila s nožem v ruce.“ Belatrix vytřeštila oči. „To neměla dělat, to otec neviděl rád. Vzal ji ten nůž a bodal a bodal a smál se u toho jako sám ďábel“ olízl se „A když má matka byla mrtvá, otočil se s nožem v ruce na mě. A říkal: Proč se nesměješ? Proč se nesměješ? Přistoupil takhle ke mně“ Joker přistoupil k Belatrix, která nevěděla, která bije. „Strčil mi nůž do úst a řekl: Budeš se smát navždy!“ Belatrix, která nevěděla, co se bude dít, křikla a švihla hůlkou. Joker odletěl do zdi a zničil stolek, když dopadal na zem. Smál, chechtal se. Byl snad horší, než Belatrix? „Rád jsem si s tebou popovídal Belatrix, ale už musím jít. Mám práci“ Zvedl, odrhnul si vlasy z obličeje a vstoupil do krbu s práškem Letax. „Obrtlá ulice!“ zvolal, vypustil prášek, a když mizel s úsměvem na Belatrix mával.
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkné. Líbí se mi, že Stency vykresluješ takovou jaká je... možná bych uvítala více arogance, odměřenosti a tak podobně, ale ... samozřejmě to je na Tobě :). Je to poměrně výstižné a krom drobných chybek k tomu nic nemám.
:))
(amanita, 2. 1. 2010 23:54)
Moc hezké..je poznat,že jsi si dal pozor na drobné chybičky z komentářů a tvému psaní to hodně prospělo:) A líbí se mi střídání postav při popisu děje..příběh je pak tak nějak živější :)
(jenom bych ve větě "Studentů bylo hodně,kdo chtěl vědět..." zůstala v množném čísle=Studentů bylo hodně,ktěří chtěli vědět..;))
Je zpět!
(Stency, 3. 1. 2010 16:14)