II. Přichází smrt, Brumbále
1 Brian na dubové dveře s orlím klepadlem, které vedli do Brumbálovi pracovny, Nečekal na vyzvání a vešel dovnitř. Brumbál seděl za svým stolem a shlížel na Briana jeho kárným pohledem přes půlměsícové brýle. „Omlouvám se, pane řediteli, je to naléhavé“ Brumbál pokynul rukou a Brian zavřel dveře a posadil se naproti Brumbála do křesla, před jeho stůl. „Pane řediteli, potřebuji od vás pomoc“ řekl Brian naléhavě. „Ano vím. Četl jsem Denního Věštce“ konstatoval klidně Brumbál. Briana už ani nepřekvapilo, že Brumbál ví skoro vše. „Vím o tvém problému s Joker, a je mi velice líto co teď musím říct. Nemám tvé rodiče kam umístit. Zde ve škole být nemohou a nedovolím si je dát na Ministerstvo kouzel. V této době je velice nebezpečné věřit úřadům, které se dají lehce zkompromitovat“ řekl tiše a smutně Brumbál. Brian sklopil zrak k podlaze. „Je tu však možnost, že bych se postaral, aby pro tvé rodiče někoho poslali. Nebudou ti však moci napsat.“ Brian zazářil, určitě mluvil o Fénixově řádu. „Děkuju, pane řediteli“řekl Brian s úlevou. „Běž ji hned napsat“ poradil mu Brumbál, Brian přikývl a běžel z pracovny.
2Lucius stál před chrličem, který mu bránil v cestě. Zničehož nic však chrlič odskočil a vyběhl odtamtud student Nebelvíru. Byl Luciusovi nějak povědomí. Ano! Chodily spolu šest let na Obranu a Lektvary. Nebelvírský se zastavil a Lucius chladně prošel kolem chrliče na schodiště. Za chvíli zaklepal orlím klepadle na dubové dveře ředitelovi pracovny. „Dále“ ozval se Brumbálův hlas a Lucius vstoupil.
3Stency seděla ve Velké síni a myslela na Jokera. Na toho slizkého hada. Sáhla si svým jemným prstek do koutků úst a nahmatala tam malinkou jizvičku, Jokerova nedodělaná práce. Zatřepala hlavou, jako by chtěla vypudit vzpomínky na tyranii v matčině domě. Dnes byla sobota. Měla tedy čas si dnes utřídit myšlenky. Zajde do Prasinek na máslový ležák. Šla by ráda s Lucius, ten však měl plnou hlavu pátrání po svém otci. Po mém strýci, zaklela. Nechtěla mu lhát, ale slíbila to Severusovi a také Luciusovi (Malfoyovi- jejímu strýci).
4 Justin společně s Harrym, Ronem a Hermionou mířili do Prasinek. Foukal ostrý, chladný vítr a zlehka pršelo. Hermiona nad něčím přemýšlel, Harry s Ronem mluvily o blbostech. „Co ti chtěl vlastně Brumbál?“ zeptal se Justin. Byl za ním včera večer a neměli příležitost o tom mluvit. Nebyli sami. „Brumbál mi ukazoval vzpomínky, týkající se Voldemora“ odpověděl Harry a Justin se při vyslovení toho jména zamračil. „Prý je to velice důležité a pomůže nám to ho zničit"Justin přikývl. Prasinky už měli na dohled.
5 Joker si nebezpečně tancoval Obrtlou ulicí k Borginovi a Burksovi. Zapadl sem se svým tancováním. Kouzelníci tu mluvili se zdí, která jím nikdy neodpověděla. Vrazil do obchodu a Borgin polekaně nadskočil. „Pane“ zašeptal a hluboce se uklonil. „Kde jsou?“ zachechtal se Joker a Borgin ho zavedl do zadních místnosti. Kde rolety byly stáhnuté až k okrajům oken. Místnost osvětlovaly svíce, které svým mihotavým světlem ozařovali masky aspoň dvaceti smrtijedů a obličej vlkodlaka.
„Fenrine“ zahalekal Joker jako na starého přítele. Fenrin stál chladné na místě. Bál se? A kdo ne. „Jsem rád, že jste tady“ zachechtal se Joker „Máme dnes jen jeden úkol. Zaměstnanost, Brumbála“
1 Brian pustil sovu, která nesla jeho dopis pro rodiče, ve kterém vysvětloval vše, co se během několika hodin stane. Musím je dostat do bezpečí, pomyslel si. Brumbál zajistil bezpečný úkryt pro jeho rodiče v hlavním štábu Fénixova řádu. Nevěděl kde to je, ale to bylo teď jedno. Jeho rodiče budou v bezpečí, snad. Teď by se měl věnovat úkolu pro Snapea, jinak ani jeho prospěch nebude oslnivý. Potřebuje vystudovat. Nadechl se a zamířil do společenské místnosti.
2 Lucius vešel do Brumbálovi pracovny. „Dobré ráno, Luciusi. Čemu vděčím za tvou milou návštěvu?“ usmál se vlídně Brumbál. „Potřebuji povolení do archivu“ řekl chladně Lucius, aniž by se na Brumbála díval. Pozoroval obrazy ředitelů na stěnách. Ti starci ho nezajímali, obrazy však miloval. „Začal jsi pátrat po svém otci, Luciusi?“ zeptal se vážně Brumbál. Lucius s pokývnutím odpověděl: „Ano“ Podíval se do Brumbálovi do očí. „Nemohu ti umožnit vstup do archivu. Slíbil jsem to tvé matce, že budu střežit její tajemství. Hodlám ten slib splnit.“ Pronesl Brumbál jemně. „Jsou i jiné způsoby jak zjistit pravdu“ sykl Lucius, zjevně rozzuřen. Brumbál se však pousmál a zavrtěl hlavou. „Pokud mi chceš naznačit, že by ti snad prozradil Pán Zla, o koho jde, musím tě vyvést z omylu.“ Brumbál se postavil. „Pán Zla netuší, že Elektra měla syna. Kdyby měl jen potuchy zabil by tě i tvého otce.“
Brumbál zamířil k oknu a díval se ven na nádvoří. „Když už jsme u toho, kdy jsi se s Pánem Zla naposledy, Luciusi? Je totiž zvláštní, že se ti ještě neozval. Není to jeho styl“ Lucius si odfrkl a přešel také k oknu. „Střádá plány jak vás zabít“ řekl tiše a chladně Lucius. „Luciusi mohu tě požádat o laskavost?“ Lucius se na Brumbála zamračil. „Chci, abys zařídil, že mne zabiješ ty.“ Lucius chtěl začít protestovat a Brumbál pokračoval. „Dle mé teorie ti to dá stejně za úkol spolu s tím, abys zajal Harryho. Žádám tě, abys ochránil Harryho a mne připravil o život až přijde ona chvíle. Také nezapomeň na Stency, bude potřebovat tvou pomoc, aniž si to sama uvědomí. To je vše, můžeš jít“ řekl Brumbál a vrátil se ke stolu. Lucius šel pomalu ke dveřím. „Počítáte s věcmi, které třeba nejsou tak jisté, profesore“ dodal oslovení posměšně a zabouchl za sebou dveře.
3 Stency mířila společně se svou jedinou přítelkyní LaRhette do Prasinek. Foukal příjemný listopadový větřík a jemně mrholilo. Prasinky měli na dohled, co však Stency zarazilo byly mraky přicházející ze severu. Temné mraky jako noc skrývající v sobě zlo, při nichž se zvedl poryv mrazivého větru. „Tady to bude zajímavé“ řekla LaRhette a zrychlila. Mraky se totiž velkou rychlostí přibližovali nad Prasinky.
4 Justin s Harrym, Ronem a Hermionou stáli na náměstí v Prasinkách a dívali se vzhůru na temné mraky. Nestáli tam jediní, spousta čarodějek a kouzelníků se zastavili, někteří spěchali co nejdál jako kdyby věděli co přichází. Kousek od Justina stála Stency s LaRhette, kterou Justin neznal. V mracích se něco formovalo.
„Hele,hele znamení… Zla!“ vypískla Hermiona.
5 Joker s ostatními smrtijedi mířili k zemi v podobě kouřového mračku na náměstí v Prasinkách, když dopadli mraky na zem proměnili se v postavy. Lidé začali panikařit a utíkat, křičet a rvát se, aby byli co nejdříve v bezpečí. Joker se olízl a začal se chechtat. Byl jako v extázi, když takhle lidi bláznili. Povšiml si Potterovi skupinky, ale nejvíc ho zaujala osoba, která stála hned vedle. Stency! Stála přimraženě a nezmohla se na vytáhnutí hůlky, nereagoval ani na LaRhette, která se jí pokoušela táhnout pryč, když se však Joker začal přibližovat, vzdálila se. „Stency Snape!“ vykřikl Joker a olízl si fanaticky rty. Vytáhl si nožík. „Proč se nesměješ?!“ štěkl po ni zeptal se celý vzrušený. „Ne!“ vykřikla Stency a zakryla si rukama svůj obličej a přikrčila se. Joker byl jen pár kroků od ní, když se atmosféra náhle změnila, smrtijedi se zastavila a dívali se za Jokera, všichni ztichli.
„To stačí, Olivere“ ozval se Brumbálův rozvážný hlas. Joker se otočil, ikdyž velice nerad. „Rád vás zase vidím, profesore“ pozdravil Joker a olízl si rty. Brumbál máchnul hůlkou: „Portus maxima!“ Kolem každého studenta se objevilo modré světlo a když zmizelo zmizel i sám student. Zůstali tam Smrtijedi a lidé s Prasinek, ohromeně se dívali. Joker si vytáhl hůlku. „Budeme nejspíše bojovat“ zasyčel Joker a připravil se k boji. „Nemám rád, když mi kazíte zábavu, Brumbále“ štěkl Joker. „Musel jsem tě krotit už na škole.“ Souhlasil Brumbál. „Já zase nemám rád, když někdo ohrožuje mé studenty, Olivere, to bys měl vědět i tebe jsem jednou chránil“ Joker se usmál, spíše zašklebil. „To je už hodně dávno. Dnes jsem mocnější, než vy!“ vykřikl Joker a chystal se k útoku. Zastavil ho však Fenrinův hlas. „Úkol splněn!“ zachrčel Fenrin.
Brumbál se zamračil. „Úkol? Jaký úkol, Olivere?!“ Joker se však jen zasmál, hlasitě a nebezpečně. „Přichází smrt, Brumbále!“ Joker se proměnil v kouř a s ostatními smrtijedy mířil k temným mrakům a znamení Zla.