VII. Rozpad Fénixova řádu
1Brianův zašustěl pokaždé, když se otočil. Nemohl jej nikdo sledovat, ale přesto byl nervózní. Bylo to již pár týdnů, co byl někde venku nechráněn domem. Když ho Lucius pověřil tímto úkolem, myslel si, že to lehce zvládne, ale teď už si to nemyslel. „Grimmauldovo náměstí…“ opakoval si dokola Brian šeptem. Přešel na náměstí a odtud už viděl dům číslo 12, který je před ostatními mudli i čaroději skryt. Zamířil tmou přímo k němu.
2Lucius seděl dole v kuchyni a prohraboval se listy. Byly to různé plány, dokumenty, dopisy. Lucius by chtěl strašně rád vyrazit do terénu, ale přes tohle všechno se prostě musel dostat. Do kuchyně za ním vešla Eleanor. „Luciusi?“ optala se tiše, když se posadila do křesla. „Hmm“ ozval se Luciusův chladný hlas. „Co bude teď?“ zeptala se Eleanor trpělivě. „Pokud se nudíš, měla jsi jít s Brianem“ nadhodil Lucius ve snaze se jí, co nejrychleji zbavit. „Myslím mezi námi“nedala se odbýt Eleanor. Lucius zvedl hlavu a podíval se na Eleanor. „Teď vážně nemám čas, Eleanor. Náš vztah je na vedlejší koleji a bude tam muset zůstat, protože bych jinak tohle všechno nedokázal“ rozhodil Lucius rukama. Eleanor sklopila oči. „Dobře, už radši půjdu spát“ pronesla chladně a zamířila nahoru.
3Stency to celé mezi Lucius a Eleanor vyposlechla od schodiště. Když Eleanor otevřela dveře z kuchyně, Stency hned vyběhla zpět do své ložnice. S blaženým úsměvem na tváři. Věděla, že to není tím, že by Lucius vztah nezvládl. Byl totiž pořád bezvýhradně zamilován do ní. Jak sladké, pomyslela si. Od dveří zamířila do koupelny, kde si napustila vanu. Tohle chtělo oslavu.
4Tohle snad nebylo ani možné. Uběhlo teprve pár týdnů, co školu zabrali Smrtijedi a už se celá změnila a to od základu. S novou ředitelkou to nebylo nejjednodušší. Justin už si vyfasoval několik trestů její kouzelným morbidním brkem. S tím se muselo něco udělat. Zrovna seděl na pohovce ve Společenské místnosti s Ronem a Hermionou a prohlížel si rub dlaně. Už nikdy nenapadnu profesora. Napadl totiž Alectu Carrowovou, která je učila Obranu proti černé magii a hned ho také potrestala po svém. Kletba Cruciatus měla dopad na jeho žaludek. Celý den nejedl. Ron držel Hermionu kolem pasu a společně se dívali do ohně. „Co ta tvoje?“ ozval se Ron po chvíli. Justin se na něj podíval. „Co by?“řekl nevinně. „Nedělej. Viděl jsem Vás tu ráno. Usnuli jste. Na sobě“ chechtal se Ron a Hermiona ho plácla.
5Joker mířil do zadní části sídla, kde ho čekala jednotka smrtijedů, které vybral sám Pán Zla. Byl to až trapně jednoduchý úkol. Jít na určené místo, kde je nikdo nebude čekat a zničit je. Čekal, že dostane od Pána Zla mnohem složitější úkol. Bylo snad už o co stát? Tahle válka se stávala nudnější. A co bylo horší Jokerovi protivníci, pro které žil jsou mrtvy. Musí nějak posílit druhou stranu, ale jak? Teď tyhle myšlenky musí stranou. První splní úkol.
1Seděli jsme u stolu v kuchyni a řešili jednu delikátní situaci ohledně Bradavic. Všichni byli naštvaní, protože Lucius místo sebe poslal Briana. Nakonec bylo však lepší, že poslal Briana, protože s ním se dalo více ujednat. Byl svolnější v mnoha věcech, než Lucius. Zrovna probírali možnou teorii vrácení Bradavic zpět na jejich stranu, když tu náhle vběhla do kuchyně Molly. „Smrtijedi. Jsou před domem a myslím, že dům vidí“ vyhrkla a rozběhla se do schodů. Lupin chytil Braina tvrdě pod límcem a vlekl jej nahoru po schodech. Molly si zrovna zapínala plášť. Přidalo se k ní dalších pár lidí. Lupin strčil do Briana, který doklopýtal k Molly, která mu dala jeho plášť přes ramena. Lupin a další dva kouzelníci natáhli na ně hůlky. „Portus“ zvolali a kolem se rozhostilo světlo.
2Lucius zrovna seděl za jídelním stolem a sklízel papíry ze stolu. Naskládal je všechny do jedné složky, která se tím dost nafoukla, a nechal ji ležet na stole. V předsíni si oblékl plášť a zamířil ven před dům, kde se přemístil. Bylo třeba zkontrolovat Bradavice.
3Stency si zrovna četla nějakou knihu, kterou našla, když zaslechla přemístění. Lucius nejspíše odešel a teď by už měl být konečně klid. Potter se jí poslední dobou zdál až moc klidný. Snad si toho všiml i Lucius. Ještě by tak scházelo, aby Potter všechny prozradil. Ozval se zvuk dveří a někdo scházel tiše po schodech. Byl to snad Potter? Stency si oblékla svůj saténový župan černé barvy a otevřela dveře své ložnice. Někdo rozsvítil světlo v kuchyni. Stency se pomalu proplížila po schodech dolů, až ke dveřím kuchyně. U jídelního stolu seděla Eleanor a dívala se do Luciusových dokumentů, které byly v béžové složce. „Tohle se asi Luciusovi nebude líbit“ pronesla chladně Stency a Eleanor vyděšeně zvedla hlavu.
4Justin se svíjel bolestí na ztemnělé chodbě, díky Alectině kletbě Cruciatus. „Tak, co?“štěkla. „Ještě pořád se budeš procházet po chodbách v době zákazu?!“ Justin nemohl ani odpovědět. Ta bolest mu brala všechnu sílu a navíc paralyzovala jeho svaly. Jako kdyby jím procházel elektrický proud. „Co to tady-“ ozval se hlas profesorky McGonagalové, která hned zareagovala, když viděla, co se děje. „Finite incantatem!“ Kletba Cruciatus se zrušila a Justin se snažil popadnout dech.
„Minervo!“vykřikla Alecta. „Co tady děláte?“ Vypadala vyděšeně, ale necouvla ani o krok. Profesorka McGonagalová ji propalovala vražedným pohledem. „Studenty z mé koleje nesmíte trestat bez mého vědomí.“procedila skrze zaťaté zuby profesorka McGonagalová. Alecta opětovala vražedný pohled. „Tento student opustil svou kolej po zákazu vycházení!“ vykřikla hystericky Alecta. „Bylo nutné jej potrestat ihned.“ Profesorka McGonagalová pomohla Justinovi vstát a vedla ho na Nebelvírskou kolej. „Ještě jsme spolu neskončili, Minervo!“ zařvala Alecta.
5Joker se skláněl nad zmučeným tělem Remuse Lupina, který ztěžka oddechoval. „Kde zmizeli všichni ostatní?“ ptal se Joker tiše a olízl si rty. Lupin se Jokerovi podíval do očí. „V životě ti to nepovím.“odsekl Lupin a odplivl si na podlahu vedle Jokera. Jokera jeho chování rozzuřilo, proto Lupina vší silou kopl do tváře. Ozvalo se zapraskání a Lupin se chytil za ústa a křičel bolestí. „Řekneš mi jména členů Fénixova řádu“rozkázal Joker. Lupin vyplivl několik zubů se zakrvácenými slinami.
„Můj pane“ ozval se jeden ze smrtijedů, jenž seběhl schody dolů. „Nahoře jsme něco našli“ oznámil smrtijed a Joker se na něj obořil: „Co jste tam našli, ty hlavo netopýřího trusu!“ Smrtijed si stoupl o schod výš. „Nějaký kruh, pane. Je nakreslený na podlaze“ vysvětlil bojácně zakuklený smrtijed. Joker se obrátil na Lupina. „Takže nějaký transport“pousmál se Joker chladně. Kopl Lupina do břicha, ten se zlomil v pase. Joker mířil do druhého poschodí. „Odvést!“přikázal Joker Smrtijedovi, který ihned přiskočil k Lupinovi.