protože já jsem Anděl (^_^)

¹ Brian se přibližoval k hlavním dveřím a bez zaklepání je otevřel. Málem na něj skočila Stency. Tu však strhnul stranou a přitiskl ji ke stěně.
„To jsem já“ prozradil Brian a sundal si kápi. Stency se zatvářila šokovaně.
„Jak víš o tomhle sídle?“ zeptala se udýchaně.
„Lucius“ řekl pouze Brian. Stency v očích proběhla bolest, a protože na její vkus byl, až moc blízko, odstrčila ho od sebe.
„Neměl jsi sem chodit“ zavrčela Stency a zamířila do obývacího pokoje.

³ Seděli společně v křeslech. Stency se znovu přikryla ovčí kůží. Dala, ač nerada, Brianovi také šálek čaje. Hůlku si tentokrát nechala u sebe. Ikdyž je pravda, že i Stency si začala uvědomovat, že Brian je stejně silný jako ona sama.
„Nemůžu se vrátit“ šeptla do ticha.
„Jenže mi tě potřebujeme. Bez tebe Bradavice padnou. Pán Zla zničí náš domov. Můj, tvůj i Luciusův“
„Můj domov to už není“ sykla Stency.
„Jenže pro mě a pro všechny ostatní taky, Stency“ podíval se Brian přímo na Stency. „Tohle je poslední místo, kde je dobro. Nesmíme ho nechat zničit“
„V tom případě bys měl jít. Je pozdě“ šeptla Stency chladně a dívala se do ohně.
„Jsi stejná jako tvá matka. Stejně chladná a bez emocí. Divím se, že Tě Lucius mohl někdy milovat“ řekl Brian a zvedl se k odchodu. Stency po něm hodila pohledem stejně zabijáckým jako po Eleanor.
„Zabezpeč si okolí. Je lehko napadnutelné“ zasyčel Brian, nasadil si kápi a vyšel z pokoje.
Stency se ho nepokoušela zastavit, proč taky?

⁴ Justin seděl v Prasečí hlavě už skoro celý den. Pustil už tajným vchodem snad přes padesát lidí, kteří se prokázali. Když už se chtěl vrátit zpět do Komnaty, vstoupilo do hostince trio opozdilců. Byli to poměrně mladí kouzelníci s rozcuchanými vlasy a oblečeni byli do černých dlouhý plášťů, jako skoro všichni. Promluvil zrzek:
„Můžeme ještě projít?“ zeptal se zaostřeným hrubým hlasem. Justin se unaveně podíval na seznam.
„Jméno?“ zeptal se a potlačil zívnutí.
„Darius McGregor a mí bratři, Anus a Rufus“ odpověděl zrzek svým hrubým hlasem.
„S jakým posláním vás Ernie vyslal ven?“ zeptal se Justin, když našel jejich jména. Bratři se po sobě podívali.
„Zabít, co nejvíce smrtijedů?“ odpověděl hnědovlasý, nejspíše Anus. Třetí bratr, blonďák Rufus, se plácl do čela. Justin se na ně podíval. Rozhodně nepatřili ke Spolku, takže to klidně mohli být Smrtijedi.
„Dobře“ usmál se, ač falešně.  „Já…jen vydržte. Hned budu zpátky“ zakoktal se Justin a málem upadl, když chtěl odejít od stolu. Darius hmátl po seznamu a zadíval se na něj.
„Měl jsi odpovědět, že jsme založili nové oddělení, ty idiote!“ zařval na svého bratra Anuse Darius.
„Oba dva jste idioti“ zařval Rufus a pleskl je oba ze zadu do zátylku. Pak vytasil hůlku.  Justin ji v ruce měl už dávno.
„Teď, mladej, nám ukaž cestu do toho vašeho Spolku“ zamručel Rufus. Darius se jen zašklebil.
„Pán Zla nás odmění“ zavýskal Anus a vysloužil si od Rufuse, který stál uprostřed, pěstí do čelisti.
„Ty kreténe, řvi tady nahlas, že jsme Smrtijedi!“ zavyl Rufus.

⁵ Když Joker vyšel ze záchodu Ministerstva kouzel přemalovaný, jeho cílem byly Bradavice, kde se nacházela jeho další oběť. Sám moc dobře věděl, co musí udělat. Měl ještě vlastní úkol. Zabil Lupina a musel ještě zabít Červotočkovou. Bylo by na místě, aby přece zabil Belatrix, no ne? Vyrovnat síly, aby se ani zlo a ani dobro nevychýlily z rovnováhy. Z Jokerovi rovnováhy, kterou byla Válka. Olízl si rty a zalezl nahrbený do krbu.

¹ Když Brian vběhl do Prasečí hlavy, bojovalo se tam. Toho se Brian bál a snažil se zorientovat. Na jedné straně stáli tři mladí kouzelníci, kteří měli dvoubarevné hlavy. Brianovi došlo, že se proměňují do své podoby, mnoholičný lektvar přestává působit. Na druhé straně lokálu byl Justin s výčepním Aberforthem. Hospoda byla značně rozbitá. Stoly a židle převrácené nebo zničené na kusy. Obrazy na stěnách popadly nebo byly na křivo. Za barem už nebyla snad ani jediná plná láhev.
Teprve teď Brian poznal jednoho z nich. Vedl je hrozivý vlkodlak Fenrin Šedohřbet, kterému už malý černý plášť praskal kolem rukou a krku. Strhl ho ze sebe a zůstal jen v kalhotech.
„Impedimenta!“ odmrštil jednoho Smrtijeda do stěny Aberforth. Druhý Smrtijed Justina trefil přímo do hrudi omračující kletbou. Justin se svezl k zemi a Brian přeběhl k Aberforthovi.
„Tak posila?“ zavrčel Fenrin vysílaje kletbu.
„To si piš“ mrkl Brian a hůlkou odzbrojil druhého smrtijeda. Aberfoth ho kouzlem svázal. Fenrin věděl, že nemá sebemenší šanci a proto proskočil nejbližším oknem. Ozvalo se prásk a byl pryč.
„Odveď toho mladýho dřív, než sem přijdou lidi“ nabádal Briana Aberfoth.

³ Stency se ve svém křesla, přikrytá ovčí kůži, usnula.
„Co tu chceš?“ zasyčela Belatrix z podlahy a teprve potom se zvedla. Joker se k ní přihnal s nožem v ruce.
„Přišel jsem tě navštívit“ oznámil Joker, olízl si rty a chytil Belatrix pod krkem. Belatrix si svou hůlku nechala u sebe v ložnici a proto se neměla čím bránit.
„Mami,“ ozval se jemný hlásek malé Stency, která stála v mezipatře. Joker k ní stočil zrak a ušklíbl se. „Jak to tak vypadá Belatrix, dnes si spolu hrát nebudeme“ podíval se na Joker na Belatrix.
„Ne“ vyjekla Bella a Joker s ní praštil o stěnu. Otočil se k malé Stency a pomalu k ní mířil po schodech nahoru.
„Co bys řekla tomu“ zapředl Joker slastně. „, že bychom si spolu šli hrát do tvé ložnice?“
„Jenže já si s cizími lidmi nehraju“ odpověděl jemný hlásek.
„Nejsem cizí. Jsem tvůj strýček. To byl náš pozdrav s tvojí maminkou, víš?“ řekl Joker. V očích mu nebezpečně svítilo. Klekl si ke Stency.
„Víš, těch jizev se nemusíš bát. Udělal mi je otec. Třeba ti to povím. Půjdeme?“ zeptal se Joker a nabídl Stency ruku, která ji přijala, a společně mířili do její ložnice.
Dveře ložnice se pomalu zavírali a Joker měl na tváři vzrušení.

„Ne!“ vyjekla Stency a spadla z křesla. V krbu už pomalu dohoříval oheň a venku byla tma. Stency měla v očích slzy a jediné, co chtěla, bylo zapomenout na všechno, co se kdy odehrálo v ložnici za zavřenými dveřmi.

⁴ „Ah!“ vykřikl Justin a posadil se na posteli. Nacházel se ve spací části Komnaty. Bolelo ho na hrudi, ale jinak byl v pořádku. Postavil se a pomalu přešel velkou místnost až ke dveřím. Kolem bylo plno postelí, které tvořili několik pater, a jediné světlo byly malé lampičky, které se nacházely v podlaze a ozařovaly jemným namodralým světlem.
Venku u jednoho ze stolů stála skupinka tří osob. Ernie, Brian a toho třetího Justin neznal. Pomalu k nim mířil.
„Je třeba začít z okamžitou očistou Bradavic od Smrtijedů“ pronesl neznámý kouzelník hrubým a uklidňujícím hlasem.
„Kingsley má pravdu, Briane. Harry se někam ztratil. Mám za to, že šel za Ronem a Hermionou“ řekl Ernie a Justinovi poskočilo srdce. To ne, pomyslel si.
„Dobrá“ přikývl Brian. „Ať jsou všichni připraveni. O půlnoci to propukne“ rozkázal. Ernie a Kinglesly přikývli.
„Briane, potřebuji s tebou mluvit. Jde o Jokera“ řekl pak Kinglesly. Brian a přikývl a šel stranou. Ernie si právě všiml Justina a usmál se.
„Slyšel jsem, že jsi statečně bojoval“ nadhodil Ernie. „Už jsi v pohodě?“
„Jo, nic to nebylo“ usmál se Justin. „Takže o půlnoci to propukne?“ zeptal se.
„Ano“ přikývl Ernie. „Běž se prospat. Potom už nebude kdy“ navrhl mu Ernie.

⁵ Dolores Jane Umbridgeová vedla Jokera do sklepení, kde uvěznila Červotočkovou. Zastavila se před železnými dveřmi a hůlkou je odemkla.
„Smím Vám být nějak nápomocná?“ zeptala se a v obličeji jí svítilo.
„Radši se ztraťte, než pomučím i vás“ ušklíbl se Joker a vrazil do dveří, které se skřípěním otevřely. Umbridgeová se zděšeným výrazem vyrazila zpátky do své kanceláře a mumlala si nějaké poznámky, zatímco Joker vešel do sklepení, kde na židli seděla profesorka Červotočková.
„Dobrý večer, profesorko“ zavrčel Joker, vytáhl svůj nůž a dveře sklepení se zavřely.