protože já jsem Anděl (^_^)

„Jak mohu pomoci?“ podívala se Kae přes cimbuří až ji kudrnaté vlasy spadly do obličeje. Mozkomoři rozdávali polibky jako najatí. Tohle přece musela zastavit. Na nebi to blýskalo bíle a kouře letěli přímo do vřavy.
„Vidíš sama“ pronesl Aberforth.
„Ano, jistě. Je tu Charlie?“ zajímala se. Aberforth jen přikývl a jí poskočilo srdce. „Ráda jsem tě viděla, Abe, snad se ještě uvidíme“ kývla Kae, proměnila se v bílý kouř a zamířila přes cimbuří na zem.

Kae dopadla na zem a proměnila se do své tělesné podoby. Spousta křiku a jekotu protínala ten hluk od jezere, kde viděla z dálky hadovitý obrys.
„Odstupte od té brány!“ křičela McGongallová od vstupní brány a bránila ji před proniknutím mozkomory.
Ke Kae připlul mozkomor, než ji však stačil políbit někdo jej odehnal svým patronem. Postavil se před Kae mladík a bránil proti letícím kouzlům.
„Kdo jste?“ křikl za sebe chlapec přes vřavu.
„Pomoc“ odpověděla pouze a věříc mu zavřela oči. Vzpomněla si na krásný romantický večer na střeše…na polibek…
„Patronum maximaa!“ zaburácela a z její hůlky vystřelilo ohromující bílé světlo, jež se ve vzduchu zformovalo v obrovitého draka a hnalo všechny mozkomori před sebou nahoru.
Lomoz a hluk však neustal, bitva pokračovala.
„Páni“ vydechl Brian, když se, nejspíše jeho, vlčice rozplynula. „To bylo úžasné“
„Tohle je má práce. Díky, Briane“ zvolal hlas mladé dívky. Kae viděla jen mihotavý záblesk rudých vlasů a něčí jemné paže ji tahal směrem k Zapovězenému lesu.
„Ginny“ vydechla Kae.

„Mám pro tebe vzkaz“ dýchala Ginny. McGonagallová zavírala Vstupní bránu a Kae se snažila, aby do nikoho nenarazila, což bylo nemožné. Dorazili skoro k Hagridově srubu, kde to bylo poněkud klidnější, ale další bitva se odehrávala několik metrů dál.
„Vzkaz? Od koho?“ chtěla vědět Kae.
„Od Brumbála“ prozradila Ginny.
„Brumbála?“ podívala se na ni Kae se zdviženým obočím.
„Vím, že to zní divně, ale říkal, že to pochpíš“ pokrčila rameny Ginny. „Vzkázal: Musíš to příjmout. Udělej to“
Kae se na ni dívala mrazivým pohledem a Ginny ji vzala za ruku a ukázala jí, co na ní čekalo za Hagridovým srubem. Byl to drak. Safírový drak s sedlem na zádech. Podíval se na ně a zafuněl.
„To snad ne“ zavrčela Kae.

Já přece nejsem Boží bojovník!, zařvala si v duchu Kae a probodla Ginny pohledem.
„Už musím zpátky“ řekla Ginny. „Buď opatrná“ dotkla se jejího ramene a rozběhla se zpět do vřavy.
Tohle s Brumbálem probírali milionkrát, ale nikdy Kae nedospěla k rozhodnutí o přijetí takové...síly? Vždy  před tím utekla. Možná i proto Charlie odjel.
Kae chtěla nejprve Ginny následovat, udělal pár kroků a zase se otočila k drakovi.
„Nekousneš mě?“ zeptala se.
Drak si líně odrfkl, vypadal na to, že je mírně znuděný. *Kdy jí konečně dojde, že tu čekám na ni*
„Čekáš na mě?“ vyjevila se Kae. Drak na ni pohlédl.
*Ty mě slyšíš?* zaslechla hlas ve své hlavě. Byl milý, mateřský.
„Jsem nejspíše blázen, ale ano“ přikývla Kae a draka to nejspíše potěšilo.
*Konečně* kývl drak hlavou. *Tak dlouho jsem na tebe čekal. Já jsem Enevedu a ty jsi můj jezdec, Kae*

„Můžeme jim nějak pomoci, Enevedu?“ chtěla vědět Kae a podívala se do vřavy. Viděla dost známých tváří a modlila se, aby Charlie byl v pořádku.
*Společně dokážeme cokoli* frkla Enevedu. *Nasedni na mne*
Kae se ještě ohlédla. Poté si sundala koženou bundu, hodila ji na zem a zamířila k Enevedu.

„Crucio!“ vykřikl jakýsi Blaise a začal mučit jednoho z prvnáčků, ten se začal svíjet na zemi a křičet.
„Blaisi!“ ozval se vzpupný Joannin tón. Stála před ním s hůlkou připravenou a tak Blaise odvolal kletbu z prvňáčka.
„Tak, co, mudlovská šmejdko?!“ zavrčel Blaise a vyslal proti Joanně první kletbu.
  Když Justin zahlédl, že Joanna bojuje s Blaisem, odhodil jednoho ze zmijozelských parchantů a chtěl se rozběhnout za ní, ale cestu mu zastoupila Pansy.  
„Kampak, panáčku“ ušklíbla se.

„Na tohle nemám čas“ zavrčel Justin podrážděně.
„Tak si ho udělej“ zasmála se Pansy a vyslal proti němu kletbu, kterou lehce odrazil. Byla pro něj příliš slabá. Jako někdo, kdo si místou práce radši lakuje nehty. Nesahal mu se schopnostmi ani po kotníky. Jen ho chtěla zdržet, ale proč?

„Sectumsempra“ zařval Blaise. Justin viděl, že Blaise s ostatními zamířili k východu z krčmy. Hledal pohledem Joanna, která ležala na zemi v kaluži krve, která narůstala.
„Ne!“ vyjekl Justin a když před sebou viděl Pansyin obličej namířil na ní hůlkou: „Avada kedavra!“

Justin přiběhl k Joanně, která se snažila popadnout dech. Vzal ji do náruče.
„To bude v pořádku“ šeptal Justin a snažil se jí pomocí formulí léčit, ale neznal ty správná slova. Tohle byla velice temný a silná stránka černé magie a jen jeden člověk věděl, jak osobu vyléčit.
„Miluju tě“ zachroptěla Joanna, když našla jeho oči. Z úst se jí vylila krev a zvrátila hlavu do zadu.
„Ne!“ zakřičel Justin. Všichni kolem je pozorovali.

Zavřel ji oči a ještě chvíli ji držel. Potom jí položil zpátky do krve a zvedl se. Vlasy měl rozcuchané, obličej pomazán krví a z oblečení mu stékala taky.
„Tohle si někdo odsere“ zavrčel Justin a vydal se k místu, odkud vyšli a vracel zpět do hradu.

Kae se posadila do sedla a pevně se ho chytila.
„Jesli mě schodíš, budu tě strašit“ zašeptala dračici. Bylo to jako kůň, ale bezpečnější(?).
Odněkud se vzal Snape, nejspíše oběhl hrad z druhé strany, aby se vyhnul hlavní bitvě. Byl od krve. Vydešeně uzřel zrak na draka a Kae. "U jezera potřebují tvou pomoc" vydechl.

*Vzhůru k nebi* vyvýskla Safira v její hlavě, párkrát mocně mávla křídly a zvedli se nad hrad. Obkroužila kolem hradní věže.
*Připrav si hůlku a pevně se chytni* upozornila a vrhla se střemhlav dolů k jezeru.
Kae chytila ten maličký zakroucený kousek dřeva pevně do dlaně a křečovitě se chytila všeho, čeho na zádech své dračice mohla. Jakmile se dračice vrhla dolů, mocně zakřičela.

V jezeře si proplouval Mořský had. Utlačoval Sépii, mořské lidi a kouzelníci na pobřeží byli zaměstnáni nemrtvými. Vypadalo to jako Apokalypsa, které má Kae zabranit. Sama tomu však nevěřila.
„Nějaký nápad?“ houkla dračici.
*Sedla bych na něj, kdybych věděla, že se nepotopí* proletěla nad jezerem a uhnula jeho ocasu, kterým se je snažil had shodit do vody.
„Ty se nemůžeš potopit?“ zajímala se Kae dívajíc se na pobřeží, které bylo okupováno nemrtvými. Nemohla nic dělat, protože nevěděla, zda by trefila nemrtvého nebo čaroděje.
*Ne, otopila bych se. Fajn, ale musíš něco rychle provést. Dlouho ho neudržím* Spustila se střemhlav na Mořského hada. Drápla ho zadníma nohama za krkem, přidržela si ho ještě předníma a těžce se vznesla do vzduchu. Mořský had se kroutil a syčel, zjevně se mu to  nelíbilo.
Kae vyjekla a mávla hůlkou. Sama ani nevěděla na jaké kouzlo pomyslela. Chvíli se nic nedělo a vypadalo to, že Enevedu brzy hada pustí. Pak had udělal PUF, rozmetal se na kusy a Kae i se svým drakem letěli vzduchem. Enevedu dopadla na pobřeží, kde se po ní začali sápat nemrtví a Kae do mělké vody.

Mořští lidé vyzvedli Kae na nohy. Ta hned běžela na pobřeží. Bála se, že se Enevedu něco stalo. Ta však vstala a roztočila se do kola. Smetla tím ze svého těla nemrtvé a těch pár, co měla v zubech, odhodila do dály. Kae se rozhlédla. Bylo načase zničit ty nebohé duše.

Bylo to kousek od Kae, kde se Cho Changová bránila úchylnému Červíčkovi, který ji chtěl zabít.
„Protego!“ vykřikla Cho, aby se ochránila před Červíčkovou svazující kletbou, ale ze zadu ji něco mohutného trefilo do zad. Spadlo a praštila se hlavou o kámen.
Otočila se na záda a viděla rozmazaně. Někdo na ni shlížel. Červíček! Snažila se nahmatat hůlku, ale nejspíše někam odlétla.
 „Ne!“ vyjekla do záblesku světla.

Pavoučí nohy se vrhly dopředu na mladého studenta, kterému se poplašily nohy a on upadl to trávy. Pavouk zjišťujíc, že kořist je jeho, vrhl se v před, ale než se stačil dotknout onoho mladého masa, dostal se k nim poloobr Hagrid s burácivým: „Hooouuu!“
Pavouk se syčením udělal pár kroků zpět.
„Takhle vás Aragog vychoval. To je hnus“ zařval Hagrid. „To je hnus! Padej odsaď, mladej“ houkl na studenta a nemusel ho pobízet dvakrát. Rychle se zvedl a běžel dál. Pavouk nesouhlasně zaklapal.
  „Tak prrr!“ zařval Hagrid, když se chtěl pavouk vrhnout na něj. Pavouk se zastavil, stáhl se kousek na stranu a kolem něj proběhl obrovitý obr. Třikrát větší, než sám Hagrid, jenž se podíval směrem nahoru s otevřenou pusou.
„Ne!“ zvolal a zkřížil ruce, aby se chránil. Obr se rozmáchl nohou a kopl do Hagrida, který odletl do stěny hradu, kterou proboural.
Jeho tělo přistálo na konci Vstupní síně a srazilo sebou dva studenty, kteří to měli spočítané stejně jako Hagrid sám.

Enevedu kolem sebe začala pálit oheň ze své tlamy a Kae ji nějak chtěla pomoci, věděla však, že na její oheň nemá. Ozvala se mocná rána a zeď hradu směřujíc k jezeru praskla a roztříštila se. Vyletěla z ní postava. Kae otřáslo, když poznala Voldemorta. Po zemi a troskách zdi se ze sklepení syčivě protáhl bazilišek. On ho oživil?!

Kae se dívala na to obludné hadovité tělo, co se plazilo směrem na pobřeží. Kae zpanikařila, protože věděla, že nejvíce pomoci se bude čekat od ní, teda hlavně od Enevedu.
„Enevedu!“ zakřičela Kae.
*Naskoč!* slyšela ve své hlavě a natočila k ní mohutný ocas. *Hlavně si pospěš*
Kae po ocase vylezla až do sedla a Enevedu se pár máchnutími vyzdvihla do výše.
„Nedívej se mu do očí“ zkonstatovala Kae, ale pak ji napadlo, že drak by mohl.
*To ty zavři oči* napomenula Enevedu. Bazilišek se propletl mezi pár lidmi, kteří na zem padlí mrtvý nebo se jim poštěstilo stát se kameny.
*Mám plán, ale je trochu nebezpečný* ozvalo se Kae v hlavě.
"V posledních několika minutách byly všechny plány nebezpečné jeden navíc myslím tak moc novinka nebude..." zabrumlala Kae a s křečovitě zavřenýma očima se tiskla k šupinám.
*Musíš mi vlézt na konec ocasu* oznámila a čekala na reakci. Koužila nad tím hadím tělem, které masakrovalo ostatní.
„A dál?“ chtěl vědět Kae.
*Vletím přímo na něj a postarám se o jeho oči* pokračovala pomalu, jako by si představovala každý krok. *Musíš mu způsobit velké zranění a držet se mě* pak se odmlčela. *Vynasnažím se, abych mu vrvala zub, který musíš strčit do té krvavé rány*

„Zní to nereálně“ namítla Kae a v jejím hlase byl znát nesouhlas.
*Je to víc pravděpodobně možné, než na něj útočit silou* zavrčela.
„Tak dobře“ kývla nakonec Kae po značném rozmýšlení. Dala si hůlku mezi zuby a lezla pomalu Enevedu na ocas.
*Drž se, půjde to z kopce!* ozval se hlas a byla tma...

Severus se na chvíli opřel o chladivou stěnu Hagridova srubu a oddechoval. Tohle je vyčeprávající, pomyslel si. Rozhlédl se po bitvě před hradem a záhled Pána Zla, který stojí proti…proti jeho dceři!
„Stency“ vyjekl Snape a rozběhl se k nim.

„Jak si dovoluješ postavit Pánovi Zla?!“ zaryčel Bellatrixin hlas, když se objevila po boku svého Pána.
„Mlč, matko“ sykla Stency zlostně.
„Ach, Severusi, právě se chystáme ztrestat tvou dceru“ Voldemort udělal zlomyslný obličej.
„Tak to jedině přes mou mrtvolu“ prohlásil Snape odměřeně.
„S radostí“ zasyčela Bellatrix.

Jejich souboj se přibližoval k hradu, když k nim přiběhl Brian.
„Ty jsi můj“ zaryčela Bellatrix a odpoutala se od souboje se svou dcerou vrhaje se na Briana.
Stency chtěla zakročit, ale měla dost práce s Voldemortem.
„Už tě mám až po krk, Severusi“ zavrčel Voldemort a mrštil po něm tak silnou kletbou, že Severus odletěl na vstupní bránu, která se roztříštila.
„Ne!“ vyjekla Stency a vběhla do Vstupní síně. Severus ležel nehybně na zemi a očima bez života zíral do stropu. Stency přejal rukou od jeho čela po bradu a oči mu zavřela. Zemřel jako hrdina.

Všichni ve Vstupní síni se stáhli ke stěnám. Stency se otočila, aby viděla bránou projít Voldemorta, který nasál vůni a děsivě se usmál. Kolem něj proběhli smrtijedi a boj začal i tady. Stency sevřela hůlku a vyslal na Voldemorta kouzlo.

Lucius Malfoy kolem sebe viděl ty všechny zvěrstva, co se právě udávaly a bylo mu zle. Opravdu zle. Tohle přece nikdy nemělo nastat. Muselo to tak dopadnout? Proč? Díval se jak Dolohov mučí jednu dívku a Macnair si odnáší na rameni jednoho chlapce. Tak nechutné. Copak jsou jen zvířatá vedená tyranem?

Kae se dehydratovaně a zmateně se vlekla z pobřeží Černého jezera. Nevěděla, co se stalo a ani jak. Věděla jen,  že ji Enevedu lhala a zradila ji. Říkala, že to není moc nebezpečné. Podvedla ji. Vodu, povzdychla si Kae.

Dolohov, který pod pohledem Malfoy, právě zabil onu dívku a otočil se, aby vyhledal další kořist. Vyhlédl si mladou ženu v zeleném svetru, jenž se vlekla do této vřavy od Černého jezera. Namířil na ni hůlkou, ale než stačil cokoli vyslovit, zasáhla jej smrtící kletba vyslaní Malfoyem. Vybral si a to ho naplnilo jistou životní energii.
Kae kývla Malfoyovi a ten přikývl také. Oba se pak vydali jiným směrem. Kae směrem k hradu a Malfoy lovit své druhy.

„Tak se ukaž, ty jeden krvezrádče!“ zavrčela Bellatrix odrážejíc Brianovu kletbu.  Brian vyslal smrtící kletbu. Bellatrix si však před sebe postavila někoho jako živou zeď. Nehleděla zda to byl student, smrtijed nebo člen Fénixova řádu. Odhodila mrtvé tělo na zem.
„Tohle je slabé. Ukážu ti něco“ vyskočil, máchla hůlkou a mrštila někým přímo o Briana, který zavrávoral a Bellatrix využila chvíle vysílajíc smrtící zelený záblesk.

„To ne“ vyjekla Minerva stojící u vstupní brány. Rozběhla se směrem k Bellatrix.
„Ty jedna svině!“ zařvala na ni a Bellatrix vytřeštila oči.
„Copak, Minervo?“ zavrněla jako kočka. „Snad jste nebyla zamilovaná!“ zasmála se pištivě.
„Byl to můj syn, ty děvko!“ máchla hůlkou a vyslal kouzlo.

Bellatrix sice kouzlo odrazila, ale odsunulo ji zhruba metr. Vyděsila se. Minerva byla hodně silná, zvlášť teď, když ji povzbuzovala nenávist a žuřivost.
„Jen klid, Minervo“ ušklíbla se nejistě a odrazilo od ní další kouzlo. Pak zaútočila a vyslal několik kleteb, které Minerva s přehledem odrazila nebo uhnula.
„Avada kedavra!“ zaburácel Minervin hlas a Bellatrix osvítila zelený záblesk. Chvíli omráčeně stála na místě a poté se svalila na zem. Minerva si odplivla.

Kolem se mihl černý plášť a před Molly a Arturem Weasleyovými se zjevili dva Smrtijedi. Sourozenci. Amycus a Alecta Carrowovi.
„Kohopak to tu máme?“ vyjevila se Alecta.
„Špinavé krvezrádce“ zasyčel Amycus.
„A co se dělá s krvezrádci?“ dráždila Alecta, zatímco ji Molly pozorovala jako ostříž.
„Musejí být potrestáni“ zavrněl Amycus a vypálil kletbu po Molly. Alecta se vrhla na Artura.

Po několika kletbách se rozdělili. Alecta s Arturem společně bojovali a Alecta si s Arturem hrála. Zatímco si Amycus musel dávat pozor, aby mu Molly něco neprovedla.
„Tak co, krvezrádče?“ zavrčela Alecta. „Nudíš mě, víš to?“
„Avada kedavra!“ dva hlasy, dvě kletby pročísly vřavu a dvě těla se svezla k zemi. Amycus s vytřeštěnýma očima odpadl do trávy na další tělo a Molly se stačila otočit, aby viděl, jak její manžel padá k zemi.

Kae myslela, že je to sen. Prodila se mrtvolami směrem k hradu, protože tam viděla jít Voldemorta. Museli jim pomoci. Většina bojovníků byli studenti. Kdyby to byl sen, nikdy by se nejspíše neobjevila ta růžová ropucha Dolores Jane Umbridgeová, která, když si Kae všimla, mrštila zeleným zábleskem po studentce se, kterou bojovala a zamířila si to pěkně ke Kae.
"Nazdárek, špinavý kříženče!"

Kae se jen ušklíbla a pozvedla proti Umbridgeové hůlku.
"Tohle tě příjde draho zvednout proti mne hůlku!" zaječela vysokým hlasem. "Crucio!"

Kae uskočila mučící kletbě a rozhodla se jednat. Domnívala se, že proti Umbridgeové neměla šanci a proto také neměla, co ztratit.
„Experialmus!“ vyslal Kae odzbrojující kouzlo a hůlka Umbridgeové odletěla někam do tmy a postoj profesorky se změnil. Teď se bála.
„Nebudu jako vy. Myslím, že si vás tady někdo najde“ Kae se zatvářila jako kamenná socha. „Petricifus totalum!“

Kae věděla, co musí udělat. Postavit se samotnému Voldemortovi. Jak Brumbál říkal ona je přece Dračí bojovník a proto má aspoň nějakou šanci. Rozběhla se k Vstupní bráně.

Fenrin se rozběhl Vstupní síní po schodech a při běhu prokousával všem ostatním hrdla. Byl jako zvíře utržené ze řetězů. Nezvladatelný, nespoutaný a smrtící proběhl chodbou k pohyblivému schodišti.
Vstupní bránou prošel Joker a využil první dveře, aby se vyhnul boji. Objevil se v poloprázdných chodbách a na potkání zabíjel studenty, kteří pobíhali kolem. Když pak v dáli zahlédl dvě postavy.
„U spoďáru mojí mámy, tohle je Potter a ta jeho banda!“ vyvýskl Joker a poskočil si. Harry, Hermiona a Ron se k němu otočili své vyděšené tváře. Pořád to přeci jen byli děti.

„Ještě tohle, Romildo“ řekla Poppy Pomfreyová, zdejší ošetřovatelka a zašla do své kanceláře. Když však vyšla zpátky, nikdo už tu nebyl. Velká taška, co studentka držela, ležela na podlaze a po Romildě nebylo ani vidu a ani slechu.
„Romildo!“ zavolala Pomfreyová. Z poza jedné z plent vyšla vysoká postava v dlouhém kabátě. Páchla i na tu dálku, kterou mezi sebou měli. Kabát i nahá hruď Šedohřbeta byla potřísněna krví.
„Cítím tady maso“ zabručel Fenrin a než stačila madam Pomfreyová vytáhnout svou hůlku, Fenrin stál u ní a zakousl se jí hluboko do hrdla.

„Potteříku“ zašklebil se Joker, když osaměli. Postarali se o to dva smrtijedi, kteří zabavili Hermionu a Rona.
„Copak budeme asi dělat?“ zeptal se sám sebe Joker.
„Nic, co by se ti líbilo“ zavrčel Harry.
„Vážně? To je, ale škoda“ zachechtal se.

Hermiona moc dobře věděla, že s Ronem nemají ani tu nejmenší šanci. Bojovali hned vedle sebe. Macnair byl silný vrahoun a Runcourn zase surovec. Musela něco udělat, zachránit alespoň Rona.
Odhodila Macnaira a postavila se před Rona.
„Zavři oči“ rozkázala Ronovy, odrážejíc Runcornovo kouzlo.
„Uděláš nějaké speciální kouzlo?“ zeptal se Ron a, důvěřivec, zavřel oči.
„Ano“ zašeptala Hermiona. „Miluju tě, Rone“
„Já tebe taky“
„Erumpentium Sacrificium!“ chodbou zazářilo bělostné světlo a rozhostilo se děsivé hrobové ticho.

„Tak mi ukaž, co umíš“ zavrněl Joker. Harry proti němu vyslal kletbu, kterou Joker lehce odrazil a stále se k němu pomalu blížil. „Nedokážeš bez svých ochránců a přátel vůbec nic“
„Nepřibližuj se ke mně“ zařval  Harry. Udělal pár kroků zpátky, nohy se mu zapletly a on se rozplácl na zem. Hůlka mu vylétl z ruky a hlavou se praštil o stěnu za sebou.
„Jakpak se ti bude líbit, když se budeš smát navždy?“ zavrněl slastí Joker a vytáhl svůj nožík.

Kae vběhla do Velké síně, kde naproti sobě stáli Voldemort a dva studenti, které Kae neznala. Byli to Stency a Justin. Kae se přihnala k nim a postavila se po jejich boku. Všechen boj a ustal a všichni se soustředili jen na tuto čtveřici.
Nevill Longbottom držaje v rukou nebelvírův meč se postavil před zničenou bránu do Velké síně a vyčkával. Tušil, že by se měl ukázat Voldemortův had, Nagini.
„Čtyři na jednoho“ zasyčel Voldemort. „Jak jste pošetilí“
„To se ještě uvidí“ zavrčela Stency a mrskla hůlkou. Stvořila obrovitou iluzi ohnivé vlčice. Voldemort nebyl pozadu. Vytvořil obrovitého ledového hada, jenž se vrhnul na vlčici.
„Sakra, sakra“ vyjekla Kae a mávla svou hůlkou. Stvořila iluzi větrného hada, která nebyl o nic větší, než nestvůry Stency a Voldemorta.
Kreatury bojovali mezi sebou u stropu síně a u její podlahy bojovala čtveřice pomocí kleteb.
Voldemortovi se povedlo Kae odhodit a díky tomu se rozplynul její drak.

Vlčice sekla hadovi po tlamě a had se do ní zakousl. Vlčice se se skučením stáhla nazpět a tím dovolila, aby se jí had obmotal kolem těla a schladil. S utrýzněným vlkem se vlčice rozpadla na několik ohnivým kousků. Bylo jich snad stovky a ztvárňovaly stovky fénixů, kteří se obtočili ve vzduchu a střemhlav se zabodly do hada. Všude kolem bylo najednou spousty páry, že nebylo vidět ani na krok.

Kae se postavila na nohy a přiběhla k Stency a Justinovi. Tak nějak cítili propojení. Všichni tři pozvedli své hůlky, které sami namířily stejným směrem. Rozhostilo se oslepující světlo.

A tak se stalo...