protože já jsem Anděl (^_^)

¹ Hlavní místnost Spolku, ve které za normálních okolností nacházeli pracovní a stoly, se vyprázdnila a naplnila se spousty lidmi. Byli to studenti, zbylí členové Fénixova řádu a dospělí, kteří prostě chtěli bojovat, povětšinou rodiče studentů.
Brian vystoupil na nízké improvizované podium, které stálo před velkými dveřmi vedoucími do Bradavic. Přiložil si hůlku ke krku a zvýšil tím svůj hlas, aby všichni v rozlehlé místnosti slyšeli.
„Vítám Vás“ začal Brian. „A zároveň Vám děkuji, že jste dorazili v tak hojném počtu, který jsem nečekal. Ano, nečekal. Jak všichni víte, svět kouzelníků ovládl Pán Zla. Není nikdo, kdo se mu veřejně postaví. Spolek Hadích hlav byl téměř zničen a jeho členové zmasakrováni, díky smrti Luciuse Nachia. Fénixův řád se rozpadl, když přišli na jeho hlavní štáb. Co nám zbývá?“ Brian se na chvíli odmlčel a prohlédl si pobledlé tváře nevyspalých lidí, zaschlé slzy na tváři některých a smutek, který se zračil všem.
„Pojďme jim tedy ukázat, že se jich nebojíme. Pojďme osvobodit místo, které je nám drahé. Místo, které spousty kouzelníků a čarodějek, vy všichni, co jste tady, považovali za domov! Pojďme osvobodit Bradavice!“zakřičel Brian a jeho hlas se rozlehl místností. Na tvářích se začínala objevovat odvaha a odhodlání.
„Teď osvobodíme Bradavice od zkažených Smrtijedů a jejich nadvlády. Je načase, aby náš domov byl svobodný. Nebudeme se utlačovat dále v koutě! Jsme přece kouzelníci a čarodějky, kteří jsou si rovni. Pojďme tedy vysvobodit a očistit náš domov. Co na to říkáte?“ zakřičel Brian. Ozval se souhlasný řev.
„Neslyším Vás!“ budil v nich Brian bojového ducha.
„Boj!“ zakřičel někdo a všichni to začali opakovat. „Boj!“
„Pojďme si tedy pro svobodu a pro svůj domov!“ zaburácel Brian, dal si hůlku z krku a skočil z pódia. Přeběhl k velkým dveřím a chytil je za velká madla. Vedle stál Ernie a Kingsley. Všichni na sebe pokývli a Brian se opřel do velkých dveří, které se začaly otevírat.

³ Letní Snapeovo sídlo měla Stency za svými zády. Chladný večerní vzduch si hrál s jejími vlasy a pláštěm.  Nikdy nechtěla, aby to zašlo tak daleko, ale bylo příliš pozdě. Nikdy se nevyrovná s tím, co se jí stalo, když bude neustále utíkat a schovávat se. Utíká totiž jen před svou minulostí, která ji jednou dožene.
Měsíc si kradl cestu na oblohu. Byl nejspíše čas zajistit si lístek na tu velkou show, pomyslela si Stency. Naposledy se ohlédla do svého posledního úkrytu.
„Sbohem“ šeptla a přemístila se.

⁴ Justin byl někde uprostřed davu, takže chvíli trvalo, než se dostal do Bradavických chodeb, ale jakmile tam byl, všechny předběhl a měl namířeno do Nebelvírské věže. Buclatá dáma se na něj pohoršeně podívala, když před ní udýchaný přeběhl. Pak si však uvědomila, kdo před ní vlastně stojí. Ten zmizelý kluk, který už se dlouho neukázal. Odněkud se ozvaly první zvuky bitvy.
„Heslo?“ ozvala se roztřeseně Buclatá dáma a Justin zvedl hůlku.
„Potřebuju se tam dostat, ať chcete nebo ne“ řekl Justin tiše a Buclatá dáma se s jeknutím odklopila. Justin vběhl do Společenské síně. Hradem zazněly další rány a křik nějakého souboje.
„Joano? Joano?“ volal Justin. Studenti Nebelvíru začínali vstávat a odněkud se přihnal Ron, Hermiona a Harry.
„Harry, všichni tě hledali!“ vyčetl mu hned Justin. Harry jen pokrčil rameny.
„Spolek tedy osvobozuje Bradavice?“ zeptala se Hermiona a v očích jí svítilo. Justin jen přikývl a do náruče se mu vehnala jeho hnědovlasá přítelkyně.
„Měla jsem o tebe velký strach“ zašeptala Joana do ucha Justinovi. Ten ji jen objal.

⁵ Joker odstoupil od profesorky Červotočkové a nechal na ni dopadnout světlo z pochodně, která byla připevněná na stěně. Profesorka plakala, ale její slzy se míchali do krve, kterou měla po celém zohaveném obličeji.
„Vypadáte krásně“ syknul Joker a olízl si rty. „Teď vypadáte jako já“ Profesorka jen dále neutišitelně vzlykala. Seděla na židli a ruce měla magicky připoutané k sobě za židlí. Odněkud se ozvala rána a Joker vzhlédl ke stropu. Co se to děje?
Přešel pomalu ke dveřím a otevřel. Zaslechl slabé výkřiky a vysílání kleteb.
„Brzy se vrátím“ syknul Joker a zmizel za dveřmi.

¹ „Impedimenta!“ vykřikl Brian a jeden ze smrtijedských učitelům odletěl jako hadrová panenka daleko do chodby. 
„Kinglesly, vemte si oblast u brány!“ zavolal Brian a Kinglesly s dalšími kouzelníky odběhl jiným směrem.
„Ernie, vyčisti věže a potom jdi do sklepení“ poručil Brian a Ernie se s dalšími kouzelníky vytratil.
Brian sám si určil cíl. Chtěl vyčistit střed hradu, to jest Sborovna a ředitelna.

³ Stency se objevila v Prasinkách odkud chtěla jít pěšky nahoru k hradu. Když byla skoro před Dubovou bránou všimla si, jak se spousty osob přemisťují. Byly to Smrtijedi a pro ni to byla chvíle, kdy mohla dokázat, kterou stranu vybrala.
„Pouta na tebe“ vyslal kletbu na nejbližší smrtijedku, která oddechovala. Vylekaně se svalila k zemi. Otočilo se k ní dalších několik postav a dali se s ní do křížku. To neměli dělat. Za chvíli leželi všichni na zemi, mrtvý a nebo omráčení.
Pak z hradu vyběhla osoba v růžových šatech a hned za ní on. Joker byl tady a ona hloupá sem přišla na pomoc. Musela zmizet, ale nebyl čas. Nepohnula se z místa. Tohle byla její šance se mu postavit, ale celá zdřevěněla. Joker se zarazil, když ji uviděl, ale pak se jen škodolibě usmál. Z hradu vyběhl Justin se skupinkou studentů.  Joker se otočil k hradu a pak přeběhl ke mně. Nahodil si mě na rameno a Stency se zmohla jen na zděšený výkřik: „Nééé“

⁵ Joker měl Stency na ramenou a v podstatě se nebránila. Přeběhl s ní přes hlavní bránu ve chvíli, kdy se Umbridgeová přemístila.
„Okamžitě ji pusť“ zaburácel čísi hlas. Joker se otočil. Z kopce běžel Harry Potter. Joker se chladně usmál. Zamával mu a přemístil se. Teď měl, co nejvíce chtěl. Měl Stency a dokončí, co tehdy začal.