protože já jsem Anděl (^_^)

„Brumlíku?“ šeptal ze snů panda. Zdržel se v medvídkově domečku několik dní a spapal veškeré zásoby medíku. Pořád jen spinkal v jeho přikrývkách a chtěl, aby se už Brumlík vrátil, jenže se pořád nemohl dočkat.

Brumlík se cítil unavený, ale velice se těšil domu. Procházel se pozdně podzimním lesem. Listí okolo padalo a vítr pofukoval ze všech stran. Když dorazil k domečku, byl promrzlý, a proto hned vpadl do dveří. Chvíli zvažoval, jestli si nespletl domek. Na stole byly prázdné sklenice od medu, spíž byla otevřená a prázdná, pokrývky v pelíšku byly rozkopané a bylo tu šero.
„Bruuuumlííííkuuuu!“ zvolal hlásek, ozvalo se dupání a Brumlíka na svalil panda. Medvídek hekal bolestí a Hvězdička se vyděsil, jestli medvídkovi náhodou neublížil.
„Není Ti nic? Já na tebe nechtěl skočit, ale stýskalo se mi“ omlouval se panda a vyškrábali se na nohy.
„Promiň“ šeptl Brumlím a Hvězdička jen zabručel.
„Co se tu stalo?“ chtěl vědět medvídek a panda zčervenal.
„No….tys nebyla…a já se bál, že se to zkazí“ zašeptal s nevinným úsměvem. „Promiň“ dodal tiše.
Budu muset sehnat nějaký med“ uvažoval Brumlík, jakoby se vůbec nezlobil.
„Já…já ho seženu“ skákal panda najednou plný života. „A ty odpočívej“ s tím vyběhl ze dveří. Brumlík se potutelně usmál.

Brumlík nedba pokynů pandy a dal se do úklidu, protože za těch pár dní tu byl vážně nepořádek, který se prostě musel uklidit. Když se panda Hvězdička vrátil zpátky, zrazil se ve dveřích. V krbu hořel oheň, celý domeček krásně voněl a bylo v něm teplo.  Všechny prázdné sklenice od medu a další nepořádek byl uklizený a přikrývky složené. Panda stál s otevřenou pusou a v ruce svíral jednu sklenici medu. Měl po celém těle štípance od vosých žihadel.
„Donesl jsem med“ pokusil se panda o úsměv. Brumlík se usmál a vstal z křesla. Přešel ke spíži a otevřel ji. Byla plná zásob na zimu. Panda znovu vyvalil oči.
„Jak…jak?“ koktal.
„Zašel jsem za včeličkou Bee, mojí kamarádkou a ona mi ten med dala. Chtěl jsem tě zastavit, ale už jsi byl pryč“ usmál se nevinně Brumlík.
„Ty seš teda!“ zabručel Panda. „Tak já se sháním po medu, skoro celé odpoledne a ty si naplníš spíž a ani mi o tom neřekneš. Jsem naštvanej a jdu domů“ řekl rozhodně. Brumlík se zatvářil smutně, ale panda i přesto odešel. Zlobil se a Brumlík věděl proč.