protože já jsem Anděl (^_^)

„To, co se stalo Marcusovi Tě muselo vyvést z míry, viď?“ zahájil rozhovor doktor, aniž bych to postřehl. Seděl jsem na pohovce a díval se z okna, kde z temně šedých mraků padal déšť, který celou zem jakoby umýval od něčeho nečistého, ale to nečisté sedělo tady na doktorově pohovce.
„Co?“ otočil jsem na něj po chvíli hlavu.
„Muselo Tě vyvést z míry to, co se stalo Marcusovi“ zopakoval doktor.
„Možná“ přikývnu nejistě.
„Nedivím se“ pokývl doktor a ukázal na bonboniéru, ve které chyběli jen dvě čokolády.
„Nějaká nová metoda?“ zvedl jsem obočí.
„Jen na nervy“ pokrčil rameny doktor.
„Teď je aspoň Nick v bezpečí, že?“ promluvil doktor s plnou pusou.
„Byl i předtím“ dělal jsem, že nerozumím, ale pochopil jsem kam tím doktor míří.
„Možná to udělal Nick“ doktor mě provrtával pohledem.
„Aby bylo jasno“ postavil jsem se. Kde se vzala ta vlna emocí? „Je jedno kdo to byl. Můj názor na to, že si to Marcus zasloužil, se nemění a vůbec“ přejdu naštvaně ke dveřím. Než stačil doktor cokoli říct, zabouchl jsem za sebou dveře a běžel od jeho ordinace.

Doběhl jsem do domu, úplně mokrý až na kost. Odhodil jsem boty a než jsem stačil přeběhnout ke schodům, kdosi po mě skočil a svalil mě na zem. Ukázalo se, že to je Nick. Valil na mě oči a potom se šeptem zeptal.
„Zahraješ si semnou Člověče?“ jeho oči se smály, ale úsměv na jeho tváři nebyl. Byl to dobrý herec. „Víš, Benny mi říkal, ať aspoň hraju smutný. Když já vážně byl, ale jenom chvíli“ usmál se trochu Nick, když zjistil, že jsem jeho masku prokoukl.
Skulil jsem ho ze sebe a zvedl jsem se. Nepříjemně to čvachtalo, když jsem zamířil ke schodům.
„Teď jsem mokrý, pitomečku“ zakývl jsem hlavou, ale než jsem se ztratil na schodišti, jsem se otočil a usmál se na Nicka:
„Potom ho dones nahoru, ale pšt“ zašeptal jsem s prstem přes rty a vyběhl těch pár schodů do pokoje.

Ráno jsem se probral celkem brzy a asi to byl osud. Papuče jsem nenašel a župan jsem si neoblék a přesto sešel dolů. Všichni tam byli. Caleb se opíral o zábradlí schodiště. Benny seděl na lince, Ryan seděl pod oknem a Ted s Nickem někde na pomezí obýváku a kuchyně a pokoušeli se zdálky nakouknout za pohovku.
„Co tu zase šaškujete?“ přešel jsem k Bennymu.
„Čekáme jen na tebe“ ušklíbl se pozoroval pohovku jako všichni ostatní. Někdo na ní seděl, to už jsem zjistil.
„Teď, když jste tady všichni“ ozval se z pohovky, ta zapraskala, když osoba vstala a šli vidět její hnědé vlasy a bílé tričko. Chlapec se otočil a skočil na pohovku, kde se trochu přikrčil. „Jmenuji se Jakeí“