Nakupování
„Koupíš mi to?“ zažadonil Nick ukazující na podivnou věc v regálu.
„Ne“ byla má jásná odpověď.
„Proč ne?“ zeptal se s psíma očkama.
„K čemu ti to bude? Chceš snad zase něco Massima naučit? Nauč ho třeba jak rychle usnout“
„Hele to není fér“ Nick si založil ruce na prsou. „Je důležité, aby to Massimo uměl“
„Jo a proč? Přece nechceš, aby taky dostal od Marcuse“
„Ne, to nechci“ zapřemýšlel. „Marcus stejně bije jenom mě“
„On tě bije často?“ vyděsil jsem se.
„Občas“ přiznal. „Ale nikomu to neříkej. Když mě bije vadí mi to, ale potom je klid a já jsem rád“
Mlčel jsem, zaražen tím, co jsem si právě vyslechl. Nick se usmál a posunul mě i vozík kousek dál.
„A koupíš mi tohle?“ nevinně se usmál a ukázal na velké auto, s kterým si děti hrají na pískovišťi.
„Bože, Nicku, k čemu by ti bylo?“ vzdychl jsem nad tím na, co mi ukázal a zděsil jsem se ceny, kterou jsem pak záhledl. Chlapče, tohle ti nekoupím, ani kdybys chytil hysterický záchvat.
„Já nevím…třeba až pojedeme na dovolenou k moři?“ usmál se a už to měl v ruce. „Můžu?“
„Ne! A vrať to tam zpátky“
„A koupíš mi aspoň lízátko?“zeptal se uraženě, v obličeji nabručený výraz, když auto pokládal do regálu.
„Jo, lízátko klidně“
„Super!“ zazářil Nick.
„Jaký byl nákup?“ zeptal se Benny, když jsme s Nickem donesli nákup v taškách a položili ho na linku.
„Skvělý“ šišlavě odpověděl Nick. „Mám lízátko…“vytáhl z pusy špalíček. „No, měl jsem“ trochu posmutněl.
„Chceš si zahrát Člověče, Nicku?“ ozval se od schodů Ted.
„No jasně!“ zazářil Nick a běžel nahoru v rukou špalíček od lízátka. „Dívej, Tom mi koupil lízátko…“
„Příště mi řekni, že s tím ďáblem nemám jezdit do obchodu“ zavrčím na Bennyho, který se zachechtal.
„Musel sis tím projít, jako všichni“ odpověděl s úšklebkem. „Co jste koupili dobrého?“ zeptal se a sahal do jedné z tašek.
„Nic pro tebe“ pleskl jsem ho přes ruku a šel jsem dát konzervy do skříňky. Benny si ukradl z tašky čokoládu a běžel s ní z místnosti.
„Benny!!!“
...enevedu
(jááááá, 22. 1. 2011 14:56)