protože já jsem Anděl (^_^)

Uběhlo několik týdnů, co se Marcus vrátil z nemocnice, ještě trochu modrý. Byl vcelku klid, nejspíše proto, že se Nick vyhýbal. Jednou v noci jsem se probral. Kolem černočerná tma a odněkud zněla melodie. Strašidelná a děsivá melodie byla taková táhla a tichá.
  Posadil jsem se na posteli a natáhl si župan. Měl bych se podívat, co se děje, ale moc se mi nechtělo. Přešel jsem na chodbu. Ta hudba jakoby odnikud nevycházel, jako by byla v mé hlavě. Prošel jsem až k pokoji Marcuse, otevřel dveře a chvíli se díval, jak leží Marcus polonahý na posteli a pravidelně oddechuje. 
Potom se cosi stalo. Jako kdybych vše pozoroval jako nestranná osoba. Viděl jsem, jak odcházím dolů a přichází zpátky s kuchyňským nožem a černými pytli. Potom černá tma před očima. Jen pocit nože zasunující se do čerstvého masa, pach krve a hlíny.

Vracel jsem se zpátky. Schody jsem vyšel jako tělo bez duše, v hlavě pořád onu melodii.
„Vím, co jsi udělal“ pronesl syčivý hlas a ze tmy vyšel Caleb. Na tváři lhostejnost.
„A co s tím hodláš dělat?“ podíval jsem se na něj.
„Nic, pokud si necháš pro sebe to, co jsi slyšel tehdy dole. Vím, že jsi tam byl“ promluvil Caleb.
„Dobře“ kývnu.
„Dobrou noc, rozparovači“ ušklíbl se Caleb a zamířil k sobě do pokoje.

Rozparovači? To jsem se v tom tolik vyžíval? Jsem nejspíše zrůda a to dost zvrácená, ale Marcus si o to řekl. Navíc, jak řekl Benny. Jsme blázni, to nebude divný. Dokažte mi to.

(Ona záhadná melodie -> zde)