protože já jsem Anděl (^_^)

Srpen se přehoupl v září a my, jako pilní studenti, zamířili do školy, avšak bez Jacoba. Když jsem autobusem dojel před budovu školy, na chvíli jsem zastavil a zadíval se na ni. Tolik vzpomínek, pomyslel jsem si.
Z mého rozjímání mne probralo prásknutí po rameni.
„Čau, brácho“ pozdravil mne hlasitě Dan. Měl ostříhané vlasy úplně na krátko, na hlavě nasazenu čepici s rovným kšiltem, na sobě volné triko a kraťasy a obrovité boty na nohou, které snad byly o několik čísel větší. Kopíroval snad styl Eminema? Člověk by neřekl, že to byla osoba, se kterou jsem se ve škole bavil nejvíce.
„Dal ses na hip-hop?“ zavrčel jsem podrážděně tříc si rameno.
„No jasně, Eminem, Akon…bomby pecky!“ rozplýval se a já se začínal děsit. Bomby pecky?! Pomalu jsme vyrazili ke škole.
„Jak ses měl o prázkách?“ zeptal jsem se.
„Celkem to šlo. Fotřík mě vzal do Řecka“ zasmál se Dan. „Měls vidě ty buchty, co tam pařily nahoře bez!“
„No jasně“ ušklíbl jsem se. Vešli jsme do budovy a zamířili do šaten.
„Čéče, mám takový trable s kompíkem“ ozval se Dan.
„Povídej“ skopl jsem boty. S počítači jsem toho moc neuměl.
„Hodilo mi to, že je plnej disk. Tak sem to promazal a potom jsem smazala skoro všecko. Furt mi to hází, že je plnej. Nevíš, co s tím?“
„Vysyp koš a pak řekni“ pokrčil jsem rameny.
„Ty vole, seš jak moje matka“ zavrčel a zmizel z šatny. Jen jsem valil oči a potom se rozchechtal na prázdné šatny.

Na cestě do třídy mne zastihla Anael. Přitočila se ke mně jako tanečnice.
„Ahoj“ pozdravil jsem ji s úsměvem.
„Dobré ráno“ usmála se zářivě a podala mi dva letáčky.
Na jednom z nich bylo o „Halloweenském plese“ a diskotéce pro děti a druhý oznamoval, že školní sbor nabírá nové členy.
„O tom plese vím, ale co mám dělat se sborem?“ podíval jsme se na ni.
„Jednou jsem Tě slyšela zpívat, zkus to“ usmála se a tak jako přitančila, tak i odtančila.   

Měli jsme hodinu dějepisu a vypadalo to, že na mě profesor Darkwood přes prázdniny zapomněl a mně to samozřejmě vůbec nevadilo. Napsal jsem An na papírek.
Půjdeš semnou na ples?
Odpověď přišla o chvíli: Pokud půjdeš dnes do sboru.
Podíval jsem se na ni a ušklíbl se.
„Pane Fletchere“ ozval se chladný hlas profesora Darkwooda. Pomalu jsem k němu otočil hlavu.
„Ano, pane?“
„Dlouho jsme se neviděli“ zářivě se usmál.
„To je pravda“ přikývl jsem.
„Chyběl jste mi“
„Neopětuji Vaše city“ broukl jsem a někdo se zachichotal.
„Ony Vás ty legrácky přejdou, pane Fletchere!“ zavrčel profesor rázně. „Zůstáváte po škole“
„Co? A za co jako?!“ protestoval jsem.
„Na každou sviňi se voda vaří“ procedil skrze zaťaté zuby.
Hodil jsem omluvný pohled po An, neboť to znamenalo, že se nedostavím na konkurz. Ne že by mi to nějak vadilo.

Domů jsem dorazil kolem šesté. Katty stála v obýváku, kolem bylo spousty svíček. Na konferenčním stole, na krbové římse, u oken na opěradlech, na jídelním stole i kuchyňské lince.
„Co to?“ podivil jsem se.
„Ahoj, Jacku!“ usmála se, když mě viděla. „Měl ses dobře? Hele, co jsem se naučila“ zkřížila ruce na prsou a soustředila se notnou chvíli se zavřenýma očima. S výkřikem rozpažila a zapálila svíce i samotný krb.
Překvapila mne, dělala velké pokroky. Od doby, co vylezla ze svého pokoje, stále jen cvičila.
„To je dobré“ pochválil jsem ji.                 Úsměv se mi změnil na úšklebek.
„Ale jsi pozadu“ mé lusknutí prsty sfouklo všechen oheň v domě.
„Doprdele, Jacku, snažím se meditovat!“ ozval se z horních pater Keiriin hlas.
„Pracuj“ vyrazil jsem do pokoje a Katty na mě vyplázla jazyk.