XIV. kapitola: Ty pravé Vánoce
Bolest, kterou jsme prožívali byla jako kdybychom truchlili po něčí smrti. Nikdo o Jacobovi nesměl mluvit, byli to takové neverbálně domluvené pravidla. Katty se často zavírala do Jacobova pokoje, nemám sebemenší tušení co tam dělala. Já požádal Setha ať si vezme pokoj po Jacobovi, Keiri toho hned využila a nastěhovala si k sobě. Začali spolu chodit, když začal padat sníh. Vánoce byli na spadnutí, ale nikdo se nehrnul do úklidu nebo nějaké výzdoby. Katty bývala celý den zavřená, Keiri a Seth se navzájem užívali a já seděl většinou ve svém pokoji. Ve škole jsem zjistil, že profesor Darkwood je na dovolené a vrátí se v květnu. Potěšilo mne to, ale ne natolik, abych přestal být smutný.
Probudil jsem do šeravého rána. Konečně sám a bez zvonění budíku. Ležel jsem v posteli a pozoroval jsem šedé mraky, přecházející po nebi. Hustě sněžilo a mně se rozhodně nechtělo vylézt z postele. Nevím kolik bylo hodin, ale donutil jsem se vylézt a pomalu jsem zamířil dolů do kuchyně. Už na schodech bylo něco v nepořádku. Vonělo to tady po čerstvě upečeném cukroví, vánočce a těstem. Když jsem sešel dolů stál jsem jen s otevřenou pusou. Kuchyně, obývák a jídelna byli vánočně vyzdobené. Katty byla v kuchyni a pekla cukroví. Keiri a Seth seděli na pohovce v obýváku a Keiri krmila Setha vánočkou. „Co to je?“ zeptal jsem se tiše, když jsem si vedle nich sednul. „Nemám ponětí. Vzbudili jsem se snad před deseti minutami. Tohle všechno tu už bylo“ pokrčila ramena Keiri. Seth se usmíval, když mu Keiri dávala sousto vánočky dál od pusy. Pomalu jsem zamířil do kuchyně. „Nechceš pomoct?“ zeptal jsem se jí. „Ne“ byla její rázná odpověď, po chvíli však dodala: „Někdo pak musí udělat krůtu. Nikdy jsem ji nedělala to dělal-“ nedokončila větu a opřela se o dřez. „Katty?“ položil jsem jí ruku na rameno. Chvíli dýchala a pak se narovnala a tím mi shodila mou ruku. „To nic. Jak jsem řekla, někdo to pak musí udělat.“ S tím mě vyhnala z kuchyně.
Nakonec se ukázalo, že krůtu bude dělat Keiri se Sethem. Obával jsem se, ale zbytečně. Večeře byla výborná a cukroví, které jsem ochutnal, když jsem se usadili v obýváku u malého krbu bylo taky výborné. Seděli jsme všichni společně a koukali jsme se na hořící plameny. Nemluvili jsme, jen jsme byli spolu. Keiri a Seth se sem tam políbili. Vířilo ve mně tolik myšlenek, ale tok přerušilo přemístění. Před krbem se objevil muž s hnědými krátkými vlasy. Katty na něj chtěla použít svoji schopnost, ale ani s ním nepohnula. „Klid, nejsem démon“ řekl muž klidným hlubokým hlasem, který uklidňoval. „Přicházím jako posel Tribunálu, oznámit vám zahájení Turnaje“
