XVII. kapitola: Oslava a Japonsko
Vánoční svátky jsme vcelku přežili. Keiri mi neustále děkovala za nejhezčí dárek- katanu. Katty se sice pořád zavírala v Jacobově pokoji, ale vypadala mnohem lépe. Keiri a Seth se měli společně úplně skvěle, za to já ani ne. Už několik nocí jsem se pořádně nevyspal. Pořád vzdychání z vedlejšího pokoje a televize to určitě není! Přes celý leden nového roku byla strašlivá zima. Teploty pod -15 stupňů byly na denním pořádku. Seth měl úplně úžasně otravnou náladu na den svých narozenin. Na to, že mu bylo osmnáct se pořád choval jako dítě. K narozeninám jsem mu pořídil pár knih s vlkodlačí tématikou. „Trochu se vzdělej“ řekl jsem po přání všeho nejlepšího a poplácal jsem ho po rameni. On se zářivě usmál: „Díky“ Keiri k němu přistoupila a trochu se červenala. Popřála mu k narozeninám a dala mu velký obojek kolem krku. „Děláte si srandu?“ zeptal se s úsměvem na tváři. Musel jsem se strašně smát při pohledu na Setha, který měl v ruce obojek. „To, aby ses mi někam nezatoulal“ řekla a přitulila se k němu a prozradila mu, že pravý dárek dostane v noci, až se vrátí z klubu. „Nepůjdeš s námi?“ ozval se Sethův hlas. Podíval jsem se na něj. „Ne, díky. Keiri potřebuju tě na moment“ poodešel jsem do kuchyně. Keiri přišla hned za mnou. „Můžeme společně jet do jedné vesnice v Japonsku.“ Řekl jsem jí narovinu. Při zmínce o Japonsku se celá rozzářila. „Kdy?“ vyhrkla nadšeně. „Zítra. Na celý měsíc“ odpověděl jsem jí a po tváři ji přeletěla pochybnost. „A Seth?“ zeptala se po chvíli ticha a podívala se na Setha sedícího v obýváku na pohovce. Zakýval jsem hlavou. „Jen my dva. Už zítra“ Nakonec Keiri souhlasila a já ji prozradil podrobnosti odletu.
Poté se Keiri a Seth odebrali do klubu a já pomalu mířil po schodech nahoru. Dveře do Jacobova pokoje byly pootevřené a vycházel odtamtud zvuk vzlyků. „Jacobe….ty….seš takovej zmetek!“ slyšel jsem zrovna Katty. Byla tam sama, Jacobovu přítomnost bych cítil. Zase se trápila, ale proč? Už byla skoro v pořádku. Nemůže se tak dlouho trápit jeho odchodem. Muselo v tom být něco jiného.
Přesunul jsem se k sobě do pokoje a začal jsem si balit věci. Bylo načase. Zítra časně ráno vyjede a Keiri zase bude zmatkovat. Mohl jsem jí to povědět dřív. Pousmál jsem se, bude pěkně naštvaná, až si uvědomí, že nemá sbaleno.
