protože já jsem Anděl (^_^)

Byla chladná noc. Obloha byla inkoustově modrá zahalená černými mraky, jen přes ně zářil měsíc. Postupoval jsem cestou ke kovářově dílně, odkud jsem viděl v okně světlo. Dnes byl termín, kdy měl dodělat mou katanu. Zabušil jsem na dveře. Ty se po chvíli otevřeli a ven vykoukl pruh zlatavého světla, který dopadl na mé nohy. Ve dveřích se zjevil Hatakeho obličej. „Ta katana?“ sykl jsem svým chladným hlasem. Starý kovář jako by se ještě rozvažoval, jestli mi ji vydá. Neměl na výběr. Vyrobil ji pod pohrůžkou smrti jeho rodiny. Teď už by to neriskoval.

 Hmátl vedle dveří a podal mi katanu v černém koženém obalu. Jedna ruka chytila obal a prsty druhé ruky se obmotali kolem rukojeti. Byl to slastný pocit držet takovouto zbraň. Vytáhl jsem ji jedním pomalým hladkým pohybem z obalu. Na obou stranách čepele katany byly vyryty japonské znaky. „Správně“ sykl jsem si pro sebe. Ze své hloubi jsem vypustil něco temného a mocného. Hmota mi tekla z očí, z konečků prstů a přecházela z mého těla na meč. Mířila přímo tam, kde byly ty znaky. „Můj bože, co jsem to jen udělal?“ zašeptal stařec. Éter klouzal po meči a usadil se na znacích, kde se zapečetil. Teď jsme byli s tímto mečem jedna duše. „Skvělou věc“ odpověděl jsem mu a bodnul jsem katanu do jeho břicha. Tiše vyjekl. „Sladké sny“ popřál jsem mu a odklopil jsem ho do kovárny a zavřel za ním dveře. Jednoduchým pohybem jsem s katany odstranil krev a vrátil ji do obalu. Nadechl jsem se.

„Eve!“ vyřkl jsem její jméno. Nerad ji do toho všeho zatahuju, je to však má pravá ruka. Když se budu chtít stát Zdrojem, musím mít někoho, na koho se mohu spolehnout. Někoho kdo mi pomůže stát se členem Triády. Pousmál jsem se, když se objevila naproti mně. „Ano?“ hlesla tiše jejím sladkým hlasem. „Dej signál Elitě a spoj se s naším spojencem“ rozkázal jsem chladně. „Myslíš Yoroshiho? Toho, co vládne hadům a chce zničit tuto vesnici?“ zeptala se užasle. Ano, myslel jsem jeho. „Už není třeba, aby tato vesnice existovala pod vedením současného ohnivého Pána“ Eve byla nejspíše zaskočena, ale přikývla a přemístila.

Zamířil jsem pomalými kroky k bráně, kde čeká elitní jednotka mých démonů. Yoroshi povolá své následovníky a přivolá své obrovité hady. Moc se už těším. Noc byla opravdu chladná a navíc to vypadalo, že snad každou chvíli bude pršet.

Viděl jsem už z dálky svůj cíl. Tu bránu otevřu velice snadno svou schopností Telekineze posílenou Éterem. Zničehož nic jsem zastavil, jelikož pár metrů za mnou někdo stál. Stál jsem tiše bez hnutí, když jsem slyšel známé ostří katany. Mé bývalé katany. „Neříkal jsem, že se uvidíme znovu? Co, Jacku?!“