XXXI. Soudní spor
Křišťálovým městem se nesl chladný smutek. Stala se tu ta nejhorší událost, zemřel Janenin bratr Alec. Jane zažádala o svolání soudu, kterého se bude jakou soudce účastnit Tribunál. Soud se měl konat dnes večer.
Popravdě jsem za poslední moc nenaspal, jelikož jsem nemohl usnout a když už jsem usnul, zdáli se mi samé noční můry. Poslední noční můrou bylo zničení Aleca Grasse. Snad to Grassovi nevezmou osobně a nestanou se našimi nepřáteli. Už teď jich máme opravdu dost. Ležel jsem jen tak na posteli a koukal jsem se na strop. Něco ve mně, mě nutilo vstát a dát si sprchu. Obléct se a vyrazit do nemocnice za Keiri a Sethem.
Byla jsem strašně rád, když jsem viděl Keiri probuzenou. Seděla na posteli a Seth stál hned vedle ní. Oba měli na tváři úsměv. Chvíli jsme si povídali o Turnaji, když jsem se posadil na židli, ale potom Keiri začala.
„Spal jsi vůbec? Máš strašné kruhy pod očima“
„Spal“ zalhal jsem. Nechtěl jsem teď poslouchat Keiriinu přednášku o tom, že bych se měl vyspat. To vážně ne.
„Musím jít“ řekl jsem potom. „Dneska je ten soud“
Oba mě nijak zvlášť nedrželi, chtěli si nejspíše užít sami sebe. Procházel jsem se městem. Nikdo tady nebyl nadšený, že se zde koná Turnaj. Jako kdyby tušili něco temného a vyhýbali se účastníkům a všeho, co bylo nějak společného s Turnajem.
Myšlenky ve mně zase vířily jako v nějaké nádobě. Bylo to příšerné. Jacob, Turnaj, Alec, Jane, soud, Yamato, Zdroj a zkoušel jsem nějak dávat dohromady teorie, než mě myšlenka opustila a nahradila ji jiná. Co se to semnou děje? Je to k nesnesení.
„Procházka?“ ozval se známý hlas. Otočil jsem se. Za mnou stál Danniel a usmíval se.
„Ahoj“ pozdravil jsem ho.
„Proč chodíš sám? Myslím, že společnost by ti bodla“ pousmál se a společně jsme vyšli ulicí kupředu.
„Nikdo nemá zájem“ pokrčil jsem rameny.
„Já ano“ usmál se. Podíval jsem se na něj.
„To jsem rád“ šeptl jsem.
„Rád bych ti ukázal jeden obchod“ řekl, vzal mě za ruku a táhl mě k nějakému obchodu s oblečením.
Vybral mi pár kousků do šatníku a zaplatil je. Dal mi je darem, i když mi to bylo hodně blbé si od něj něco vzít, ale trval na tom. Společně jsme si potom zašli na oběd a taky jsme zašli na odpolední film do kina. Netušil jsem, že v takovém městě mají kino, ale měli tam staré filmy. Film, který vybral, byl strašně zábavný a přivedl mě na jiné myšlenky, což asi Danniel zamýšlel. Doprovodil mě do hotelu, poděkoval jsem mu za dnešní den a hned po tom, co jsem byl sám, jsem zvažoval, jestli půjdu na ten soud, ale strašně mě to zajímalo.
Soud začal v sedm hodin večer. Odehrával se v hlavní budově Křišťálového města, které bylo celé z mramoru. V soudní místnost zasedl Tribunál do křesel na vyvýšeném podiu. Yamato se posadil ke stolu na jedné straně a Jane na té druhé. Jediný, kdo přišel, byla Eve. Seděla u dveří a dělala tichou myšku. Měl jsem takovou chuť vstát a něco jí udělat. To kvůli ní nás Jacob opustil. To kvůli ní je teď na straně temna. To jen kvůli ní zabil už tolik lidí a odvrací se od přátel a rodiny. Musel jsem zatnout pěsti a otočit se čelem k Tribunálu. Jeden ze čtyř starců povstal:
„Můžeme začít. Jane, prosím“ vyzval Jane a poukázal rukou na prostor pod podiem. Jane se okamžitě zvedla, hodil opovržlivý pohled na Tribunál.
„Chtěl jsem svolat tento soud z důvodů překročení pravomocí rozhodčího Yamata. Na začátku Turnaje bylo řečeno, že rozhodčí okamžitě zastaví souboj, když uvidí, že jeden ze soupeřů bude mít toho druhého na lopatkách. Proč tedy Yamato nic neudělal, dokonce mě zadržel, abych nemohla bratrovi pomoct?“ po tomto krátkém proslovu zamířila zpátky na židli. Vstal Yamato a přešel před Tribunál:
„Jane i Alec Grassovi byli seznámeni s riziky tohoto Turnaje. Zúčastnili se jej dobrovolně. Na rozdíl třeba od lidí“ ukázal mým směrem. „Ti byli donuceni, jelikož jejich předkové je na Turnaj zapsali. Avšak Alec a Jane věděli, do čeho jdou. Je mi líto, že Alec zemřel, ale já jeho smrt nezavinil. Pořád měl nějakou šanci, i když byl spoután éterem, jenomže neměl dostatek zkušeností-“
„Dostatek zkušeností!“ zaburácela Jane a vstala.
„Tak dost!“ rozkázal stařík z Tribunálu. Yamato se vrátil na místo.
„Poradíme se a potom rozhodneme“řekl stařec a zvedl se. Tribunál odešel do vedlejší místnosti. Jane nervózně posedávala. Yamato se díval z okna.
Tenhle soud teda moc dlouho netrval. Jsem zvyklá na soud, který se táhne několik měsíců a ne roků. Tohle bylo děsně rychle. Žalující strana něco řekla, obžalovaný něco řekl a bylo to. Takhle by se to mělo dělat všude. Tribunál se po pár minutách vrátil.
„Rozhodli jsme“ řekl mluvčí Tribunálu, jeden ze starců. „Rozhodčí Yamato je tímto očištěn od žaloby Jane Grassové. Jane Grassová musí do dnešního soumraku opustit Křišťálové město“
Eve se ušklíbla a na Yamatově tváři hrál vítězoslavný úsměv. Jane jen přivřela oči.
„Jednou, a bude to už brzy, přijdete o všechno a ty“ řekla k Tribunálu a otočila se na Yamata. „Já si tě najdu“ zasyčela a opustila místnost. Eve se přemístila a Yamato se uklonil Tribunálu, když procházel kolem mé lavičky, pokývl hlavou v pozdrav. Něco v jeho tváři mi říkalo, že tohle se nestalo jen tak. Co se to kolem mě děje? Proč je tolik intrik? Opravdu vím, komu mohu věřit?
