XXXIII. Návštěva v nemocnici
Dýchal jsem. To znamená, že jsem naživu. To znamená, že jsem přežil ten souboj s Damienem. Pomalu jsem otevřel oči, ale musel jsem je znovu zavřít. Bylo na mě hodně, toho světla. Když jsem se už konečně rozkoukal. Viděl jsem bílý pokoj s dvěma okny. Ležel jsem v posteli a všude kolem šel cítit zápach dezinfekce a octa. Nikdo v pokoji nebyl a vlastně to tak bylo lepší. Chtěl jsem teď být sám a nějak si urovnat myšlenky.
Za celý den za mnou byla sestra aspoň dvakrát, aby mě zkontrolovala. Jinak nikdo nepřišel. Nejspíše na mě zapomněli, nebo měli spoustu jiné práce. V noci jsem měl pořád pocit, jako by mě někdo sledoval. Sledoval z tmavého rohu místnosti. Ten pocit trval až do chvíle, kdy jsem usnul.
Ráno mě probudilo klepání. Vstoupila sestra, tentokrát jiná.
„Vedu vám návštěvu“ usmála se. I já měl na tváři úsměv, ale ten mi rychle zmizel, když do pokoje vstoupil Damien.
„Nechám vás o samotě“ zacukrovala sestra a zmizela za dveřmi. Tak a teď mě určitě přišel dorazit.
„Přišel jsem se omluvit“ řekl tiše Damien a sklopil zrak. Za to mě spadla čelist.
„Nedokázal jsem se udržet. Proto jsem tě tolik zřídil. Jako slabý démon nedokážu v sobě udržet něco tak mocného a někdy to vypluje na povrch a jsem nebezpečný“ vysvětlil Damien.
„Nemáš se za co omlouvat. Bojovali jsme spolu v podstatě na život a na smrt“ odpověděl jsem tiše. Docela mě vyděsilo, že se Damien ke mně přiblížil tak blízko a tak rychle.
„Vím, že jim buď sloužíš, nebo tě zneužili a pokud je to, to první, tak se mi už radši nepleť do cesty“ řekl výhružně a zamířil ke dveřím.
„Počkej? Kdo mě využil? Koho tím myslíš?“ Damien byl už však venku. A já měl pořád pocit, že mi něco uniká. Něco velkého.
Keiri a Seth za mnou přišli ještě ten den. Dozvěděl jsem se, že zítra o půlnoci bude další souboj. Já se na něj, ale vůbec nedostanu. Doktor mě odmítl pustit. Měl jsem jen pár odřenin a podlitin. Mohl mě klidně pustit. Katty dorazila druhého dne odpoledne. Popřál jsem jí hodně štěstí. Jediné, co mě zaráželo, že vypadalo, že je srovnaná sama se sebou a odhodlaná s Jacobem bojovat.
Jediné na, co jsem tu noc myslel, byli Katty a Jacob. Jen jsem doufal, že se nikomu nic nestane.
