protože já jsem Anděl (^_^)

„Jacku“ volal na mne Jacobův chladný hlas.
„Pojď, zamnou, Jacku“ lákal mne.
„Já nechci“ křikl jsem.
„Prosím, zachraň mě!“ křičel Jacob.

Posadil jsem se zpocený na posteli. Další noční můra. Složil jsem si obličej do dlaní. Chvíli jsem se vydýchával a potom se vydal naboso do kuchyně. Z lednice jsem vytáhl pomerančový džus a nalil si jej do sklenice. Opřel jsem se o linku, když se kuchyní rozřinulo růžové světlo. S úlekem jsem se otočil za zdrojem tohoto světla a uviděl jsem hnědovlasého muže ve světle modrém svetru a modrých kalhotách.
„Ahoj, Jacku“ usmál se zářivě. „Jen klid, nejsem démon“
„Kdo jsi?“ byl jsem trochu vyděšený, ale zdálo se, že nebylo proč.
„Jsem Cupid“ usmál se.
„Cupid? To jako ten Cupid? Pomocník Amora?“vyjeveně jsem na něj koukal, když přikývl.
„Přišel jsem tobě a tvým přátelům pomoci najít rovnováhu a lásku“ znovu se zářivě usmál.
„Ale já nic hledat nechci“ odsekl jsem a úsměv mu z tváře pomalu mizel.
„Jenže já odtud neodejdu, dokud vám nepomohu“
„To máš teda blbé“ štěkl jsem. Na džus mne přešla chuť a místo toho jsem se vydal nahoru. Zhasnul jsem v kuchyni, když jsem se dostal ke schodům. Snad se aspoň bojí tmy.
Zalehl jsem do postele, když místnost osvítilo mně již známé růžové světlo. Teď už to bylo otravné. Jen jsem zavrčel.
„Mimochodem jsem Cooper“ oznámil Cupidův hlas z druhého konce pokoje.

S Cooperem jsem ráno nemluvil, proto jsem ho už neviděl. Domyslel jsem si, že to mohl zlý sen. Katty byla stále zavřená ve svém pokoji. Keiri šla se Sethem ven, nejspíše si chtěl nahradit ty dny s empatií.
„Dobré ráno“ ozval se Cooper. Seděl v křesle a pozoroval mne pohledem.
„Já myslel, že to byl jen zlý sen“ povzdechl jsem si.
„Musím tu zůstat dokud neucítím rovnováhu“ usmál se a já si vzdychl. „Navíc budu potřebovat posilu“
Než jsem stačil cokoli říct, ozval se zvonek ohlašující něčí příchod ke dveřím. Připloužil jsem se k nim a otevřel je.
Vrhla se mi kolem krku blonďatá hlavinka.
„Ahoj, An“ šeptl jsem.
„Chyběl jsi mi“ pustila mě z objetí. Za ten pouhý měsíc hodně dospěla. Vypadala více jako žena, než dítě.
„Pojď dál“ pozval jsem jí. Prošla okolo mne, po očku jsem zkontroloval, jestli je obývák prázdný. Posadila se na pohovku.
„Dáš si něco k pití?“ přešel jsem k lednici.
„Jen vodu“ kývla.
Donesl jsem sklenici vody a posadil jsem se do křesla naproti ní.
„Jak ses měl o prázdninách?“ zajímala se.
„Zažil jsem lepší“ sklopil jsem pohled.
„Co se stalo?“
„Katty potratila“ šeptl jsem.
„Cože, a jak?“ vyjekla.
„Jsou věci, které ti nemůžu říct“
„Myslíš jako o tvém malém tajemství?“
Zvedl jsem vyděšeně pohled. Věděla to?
„Vím to už od chvíle, kdy jsi nastoupil do školy. Častá absence, šrámy a podlitiny, nevysvětlená zmizení, bez přátel, jen rodina“
Takže to věděla, ale co věděla?
„O čem to mluvíš?“
„O tom, že jsi čaroděj“
„Ale jdi. Tohle je směšné“ uchechtl jsem se hraně.
„Vím to nejen díky těm indiciím, které trousíš, ale díky tomu, že to dokážu vycítit“
„Vycítit?“
„Já jsem Anděl, Jacku“
Vyvalil jsme na ni oči.

„Anděl?“ vyjevil jsem se.
„Ano“ usmála se, jakoby to byla samozřejmost. Proč se všichni usmívání?
„Aha, jasně chápu. Je to jasné jako facka“ začal jsem přecházet po obývacím pokoji.
„Přišla jsem ti pomoci, tedy Cooper mne o to poprosil.“
„Děláš si srandu, viď?“ podíval jsem se na ni. Od schodů si to k nám namířil Cooper.
„Musíš znovu nalézt lásku, Jacku“ pověděla mi pouze. „a já ti chci pomoci“
„Dobře, fajn, dobře“ zvedl jsem ruce v gestu vzdávání. „Co mám dělat?“
Cooper i An se usmáli.

Cooper mi podal lístek, na kterém bylo napsáno kouzlo. Vysvětlil mi, že se dostaneme, já, Keiri a Katty, do snového světa, kde nám budou určité projekce lidí dělat průvodce. Keiri bude chráněná Sethem a mě s Katty bude hlídat Cooper a An. Tak vzhůru do jámy lvové.

„Ať jsi kdekoli, lásko má, čas i dálku mé srdce překoná“

***
Kolem mne se rozhostilo bílé světlo, které mne na chvíli oslepilo. Když ustoupilo, stál jsem v nějaké místnosti. Hned jsem poznal, že jde o ložnici mých rodičů. Sklopil jsem pohled k posteli, která byla od krve a ložní prádlo bylo rozházené a potrhané.
„Tati“ vydechl jsem, když jsme uviděl svého otce ležet u balkónových dveří s prokousaným hrdlem.
„Mami“ vzlykl jsem. Máma ležela u postele s totožným zraněním.
Od skříně se ozývalo vzlykání, to jsem byl já. Jako malý jsem probrečel celou noc, než mě našli.
„Vítej“ ozval se tichý jemný hlas. U dveří stál Jacob s hnědými vlasy a v bílém tričku a uplých šedých kalhotech.
„Co ty tady?“
„Jsem tvůj průvodce“ oznámil. „Nejsem pravý, jen projekce a budu tě doprovázet tvým životem. Minulostí, přítomností a budoucností. Tohle“ ukázal na ložnici. „byl jen úvod. Připomenutí toho z čeho jsi vzešel a kam jsi došel“

Obraz se změnil. Tentokrát jsme byli v situaci, která se stala kdysi dávno, když na nás zaútočili démoni a zranili Katty.  V tu chvíli jsem si uvědomil, že Jacoba miluji.
„Nacházíme se v minulosti, kdy jsi zjistil, že ke mně cítíš něco víc, než jen přátelství“ Jacobova projekce se dívala zaujatě na situaci a já se červenal. Ano, tolik jsem se trápil kvůli komplikaci nazývající se láska.

Objevili jsme se na mé narozeninové oslavě. Zvuky i hlasy byly jakoby ztlumeny.
„V přítomnosti jsem vás zradil. Zprostil se vás“
Jacob z minulosti zmizel s Eve.
Objevili jsme se v Japonské vesnici, kde moje já bojovalo s temným Jacobem.
„Soupeřil s vámi“
Před námi se objevil stadion v momentě, kdy Jacob zaútočil na Katty, která díky tomu přišla o Alexe.
„Zabil jsem jednoho z vás“

Všechno se zahalila tmy. Neviděl jsem ani na svou ruku. Slyšel jsem pouze hlas Jacobovi projekce. „A jediný možný způsob, jak to vyřešit, je má smrt“
Naskytl se mi pohled na Jacobovo tělo ležící na břiše, oči měl dokořán a z nosu mu stékala kapka krve.

Poslední věc, kterou si Katty pamatovala byl její pokoj, ve kterém nejspíše usnula. Ano, to bylo pro Katty jediné vhodné vysvětlení, spí. Místnost, vlastně ani netušila, jestli se jedná o místnost, byla zaplněna světlem. Rozhlížela se kolem, dokud neuviděla stín postavy.
„Kdo je tam?“ zavolala a ozvěna to několikrát zopakovala.
Na světlo vstoupil mladík s hnědými rozcuchanými vlasy a šedýma očima. Na sobě měl conversky s červenými tkaničkami, upnuté černé kalhoty, červené tričko a šedé sportovní sako.
Katty jej viděla poprvé v životě, ale cítila, jakoby jej znala.
„Kdopak jsi?“ zajímalo ji a prohlížela si jej.
„Ty mě nepoznáváš, mami?“
V Katty něco hrklo a roztříštilo se to na malinkaté střípky.
„Alexi?“ zašeptala a do očí ji vhrkly slzy.
„Jsem projekce své budoucnosti“ usmál se. „Neplakej, mami“
Katty svého syna objala a zkoušela si zapamatovat každý detail.
„Takže, já bych měla tak krásného syna?“ vzlykala dívajíc se do Alexových šedých očí. Tolik podobných s jeho otcem.
„Přišel jsem ti ukázat pár věcí, protože se musíš zase otevřít světu“ vysvětlil Alex a stáli společně u Golden Gate, kde Jack promlouval k těhotné Katty z minulosti.
„Prošla sis doslova peklem. V sobě jsi měla nejmocnější bytost budoucnosti, a přesto jsi to zvládla“
Obraz se změnil a tentokrát stáli na chodbě nemocnice v Křišťálovém městě. Jack s úděsem koukal na doktora, který mu oznamoval, že Katty potratila.
„Přišla jsi o mě. Vzali nám čas, který jsme měli strávit spolu“
Obraz se znovu změnil. Všude bylo plno spadaného listí a půda se připravovala na zimu. Přímo před Katty a Alexem byl náhrobní kámen nesoucí jméno Katty Moore.
„Vím, že bys chtěl zemřít. Jednou se to splní a budeme spolu. Je tam hezky“ usmál se Alex a znovu se objevili ve světelné místnosti.
„Jenže ještě předtím musíš pomoct Jackovi. Dlužíš mu to. Stál a pořád při tobě stojí, ať se děje cokoli. Navíc Tě bude potřebovat, víc, než kdokoli tuší“ odmlčel se.
„Přijdeš si pro mě až přijde čas?“ chtěla vědět Katty.
„Slibuji“

Keiri se takové objevila ve světlem poseté místnosti. Jako jediná se od začátku cítila bezpečně. Přistupovala k ní žena, která měla jako šaty vodu, která kolem ní kroužila, dělala kolečka a hladila ji po kůži.
„Jsi krásná, kdo jsi?“ zašeptala Keiri.
„Jsem ty, jsem tvůj živel. Patřím ti, jsem tvoje součást, a vládnu ti“ vysvětlila žena. „A chci ti pomoci najít rovnováhu“
„Hmm a jak to chceš udělat?“
„Prošla si svou cestou, Keiri“ usmála se ženy. Stály v Keiřině pokoji, kde Keiri z minulosti seděla na posteli a tiše plakala.
„Byla jsi sama, ač obklopena přáteli a potom“
Keiri viděla seznámení se Sethem, jejich první polibek i milování.
„Potkala jsi někoho, kdo tě miloval a tys milovala jeho“
V Keiri to vyvolalo nehynoucí lásku, o které si myslela, že je mrtvá.
„I budoucnost vám oběma přeje“
Stály v obýváku v jejich domě, ale vypadal jinak. Budoucí Keiri s delšími vlasy seděla na pohovce, když se k ní přihnali dva malí chlapci. Jeden blonďatý a druhý černovlasý. Seth přišel také, políbil Keiri a zamířil do kuchyně.
„Máme tě rádi, mami“ pověděl blonďatý chlapec a oba se ke Keiri přitulili.

***