protože já jsem Anděl (^_^)

Náš dům se vůbec nezměnil. Jen teď byl živější, tedy jen trochu. Katty zůstávala zavřená ve svém pokoji, Keiri se snažila setřást množství cizích pocitů a Seth se jí snažil pomoc, i když Keiri lezl spíše na nervy. A já? Snažil jsem se vzpamatovat z toho všeho, co se stalo. O Dannielovi nebyly už žádné zprávy, v podsvětí se něco chystalo a škola měla brzy začít.
Ano, jsem v pohodě.
Každou noc mi trvalo, než jsem usnul, protože pokaždé, když jsem zavřel oči, viděl jsem Zdroje, Křišťálové město v plamenech, bitvu a Jacoba. Toho zrádce!
„Jacku?“ zašeptal Keiriin hlas, když se její hlava objevila ve dveřích.
„Ano?“ posadil jsem se na posteli.
„Můžeš na chvíli semnou?“
„Dobře“ kývl jsem a vydal se za ní. Vedla mne na půdu, kde byly zažehnuté svíčky.
„Co se děje?“ byla má první otázka.
„Chci, abys mě zbavil Empatie“ vysvětlila Keiri.
„Co? Proč? Já…tohle nemůžu udělat“ vykoktal jsem se ze sebe.
„Přestaň si hrát na hrdinu“ vyjela, ale hned se uklidnila. „Jacku, takhle nemůžu žít. Ne teď. Ta schopnost vletí do té lucerny“ ukázala na starou lucernu, kterou tu nechal kdysi onen démon, který chtěl naše schopnosti. „ a až na ni budu připravena, vezmu si ji zpět. Tak co?“
Nakonec jsem kývl a posadil jsem se naproti ní do kruhu zapálených svící.
„Připravená?“ zeptal jsem se jí, když jsem rozložil papírek, který mi dala. Pouze přikývla a zavřela oči.

„Osvoboď Empatika, uvolni jeho dar, ať je zbaven veškeré bolesti“
Z její hrudi vyšlo malé světélko a vletělo do lucerny.
„Už?“ usmála se Keiri. „Já totiž nic necítím“
„Hotovo“ zašeptal jsem.

„Zdroj! Zdroj! Zdroj! Zdroj! Zdroj!“ skandovali démoni v předsálí korunovačního sálu, když Jacob v dlouhém plášti s kápí procházel napříč tímto zástupem. Po jeho boku jej doprovázela v černých krátkých černých šatech Eve.
V korunovačním sále stálo jen pár démonů, mezi nimiž byla Triáda, Séra - démonská vědma a černokněžnice - a Černý kněz stojící u Grimbaaru (kniha Temnoty), která ležela na stojanu.
„Přistup blíž, Jacobe Blacku“ vyzval ho Černý kněz. Eve se jej pustila, sál utichl a Jacob předstoupil před Grimbaar“
„Polož sem ruku“ Černý kněz položil Jacobovu ruku na knihu Temnoty.
„Přísaháš, že se budeš snažit zničit stranu dobra a podrobíš si zem smrtelníků?“
„Tak přísahám“ zašeptal Jacob.
„Přísaháš, že nezahanbíš titul Zdroj a budeš se chovat, tak abys byl hoden tohoto titulu?“
„Tak přísahám“
„A přísaháš, že tvé úmysly vůči dobru jsou temné?“
„Tak přísahám“ kývl Jacob.
Séra se usmála, pomalu jí totiž začalo docházet, co má Jacob v plánu a jako jeho rádkyně bude u toho všeho. Triáda se tvářila velice vážně a Eve vypadala poctěná, že se toho všeho může účastnit.
Černý kněz otočil Grimbaar k Jacobovi, aby mohl číst.
„Holus into exitus omne“ pronesl Jacob zároveň s Černým knězem. Zvedl se poryv větru, který mu přetáhl kápi a kolem něj začala zářit jeho temná aura, kterou viděli jen démoni.
„Teď jste již Zdroj, můj pane“ poklonil se Černý kněz.
„Sláva Zdroji!“ zaznělo sálem a na to se ozvalo burácivě předsálí: „Ať žije Zdroj!“