11. kapitola: Má záchrana
Bílé světlo mne naprosto pohltilo a naplnilo. Ztratil jsem přehled o čase a místě. Zemřel jsem? Bylo tohle snad světlo na konci tunelu? A ty paže? Ty paže, které mne objaly, byly snad Smrti?
Netrvalo to už moc dlouho, ale náraz na zem byl velice
tvrdý. Padl jsem vysílen k zemi a ani jsem se nepokoušel otevřít oči. Bylo
mi strašně zle. Žaludek se mi stále kymácel, hlava se mi mohla rozkočit a levou
ruku jsem měl snad zlomenou tím, jak jsem na ni dopadl. Jsem naživu. Tohle jsem
si mohl říct rozhodně. Musel jsem se uklidnit a otevřít oči, abych věděl, co se
stalo.
„Jsi v pořádku?“ ozval se hlas nad mou hlavou.
„Eh“ vydal jsem ze sebe a pomalu otevřel oči. Bylo moc světla, i když obloha
nademnou byla zatažená. Pro mne v tu chvíli to byla spousta světla, které
jsem nepotřeboval. Před očima jsem to měl zamlžené, ale věděl jsem, že se
nademnou někdo sklání.
„Zůstaň ležet“ promluvil hlas vlídně, když jsem se pokusil posadit. Stejně by
mi to asi nešlo. „Právě jsi se proletěl s Andělem“ Byl to muž a
v jeho hlase bylo znát pobavení.
„Jsi na tom celkem dobře. Znám lidi, co let nepřežili“ prohodil, jakoby se
snažil o lichotku nebo o ukonejšení. Radši bych umřel, než se vzpamatovávt
z tohohle, pomyslel jsem si. Před očima se mi začalo rozjasňovat a vše
začalo dávat smysl. Letět a zachránil mne tento kluk s hnědými vlasy,
který se nademnou teď skláněl. Spadnul jsem…ne byl jsem zhozen z nebe.
Shodil mě Gabriel.
To zjištění mnou proletělo jako šíp. Tak Gabriel…
A kdo je ten kluk? Podíval jsem se mu do jeho kaštanových očí. Znám ho. Už jsem
ho viděl, jen kde?
„Ty jsi Hagiel, viď?“ vypadlo ze mě. Můj hlas zněl ochraptěle a unaveně.
„Ano, to jsem“ rozzářil se jako sluníčko. „Teď si odpočiň“ zašeptal a dal mi
dva prsty na čelo. Než jsem stačil cokoli říct, ztratil jsem nad sebou kontrolu
a všechno se zahalilo do černa.
Probudil jsem se v autě. Připásaný na vedlejší sedadlo.
Rozhlédl jsem se po autě. Bylo hezké a moderní. Takovým jsem ještě nejel.
Hagiel seděl za volantem a díval se před sebe nad polní cestu.
„Jak ti je?“ optal se mne.
„Líp“ přikývl jsem. „Co jsi mi to provedl?“
„Uspal tě“ pokrčil rameny. „Potom jsem nám obstaral transport“
„Hmm“ zabručel jsem pouze. „Co se vlastně stalo?“
„Tvůj přítel otevřel Ďáblovu bránu“ prozradil Hagiel vážně. „Vpustil do nebes
plno démonů“
„James?“ vydechl jsem zaraženě. „Ne on by nikdy-“ zarazil jsem se však. „A
Katherine?“
„Neměla o tom ani ponětí“
Stalo se to téměř okamžitě. Žaludek se mi zvednul a hlava mne začala bolet.
Chytil jsem se jednou rukou za hlavu a druhou za břicho.
„Co se děje?“ házel na mě Hagiel vyděšené pohledy.
„Zastav, prosím, hned zastav“ zvýšil jsem hlas. Hagiel namístě zabrzdil a
pomohl mi odepnout pás. Otevřel jsem dveře auta, udělal pár kroků a padl jsem
k zemi na kolena. Začal jsem křičet bolestí a chytal jsem se za hlavu.
Slyšel jsem Hagiela, když se řítil ke mně, ale nějaká neviditelná sila ho
odhodila a já křičel.
***
„Kde je ten, co otevřel bránu?“ rozkřikl se Rafael.
„Je mrtvý“ ozval se Anděl. Rafael stočil zrak na dívku, jenž se na zemi svíjela
bolestí. Napadli ji démoni a jejich rány jí působily nesnesitelnou bolest. Jsou smrtelné, ptal se sám sebe Rafael,
dokáži je vyléčit?
„Odneste ji“ přikázal Rafael a položil ruce na tehdy bílé dveře. Dnes byli
začouzené z boje. Byl potěšen, že zabránili démonům proniknout sem.
Z jeho strany bylo vše v pořádku, ale co Michael?
Chvíli nechal proudit veškerou energii ve svém těle, aby mohl vystopovat démony
a potom to cítil. Michael neubránil Nebeský Jeruzalém a démoni jej teď drancují
a rabují. Tak Ráj i Nebeský Jeruzalém, otče? Z očí mu kanuly slzy…
***
Položil jsem se na zem a oči nechal zavřené. Byly plné slz.
Zpracovával jsem to, co jsem viděl.
„Jsi v pořádku? Co se stalo?“ ozval se Hagielův hlas, znovu se nademnou
skláněl.
„Já měl vidinu“ zašeptal jsem bolestně.
„A o čem byla?“ v jeho hlase zněla úzkost.
„James je po smrti a Katherine umírá“ polkl jsem zadržujíc slzy. „A démoni ničí
Ráj a Nebeský Jeruzalém“
Otevřel jsem oči a viděl jsem Hagielův bolestný výraz, když se odvracel.
„Je mi to líto“ zašeptal jsem.
tenshinhikaru.ic.cz
(Tenshin Hikaru, 21. 4. 2011 10:22)